PŘIHLÁŠENÍ



Zapomněli jste heslo?
.

Nejste ještě registrováni?
.

NOVINKY

Doporučujeme: Panelák jinak

Že jsou paneláky králíkárny, ve kterých nelze žít? Všechno vždy záleží jen lidech, jak věci využijí. Zajímavý příklad netradičného a velice poučného využití komunity jednoho pražského paneláku nalznete zde

ARCHITECTURE WEEK

V hlavním městě právě dnes odstartoval pětitýdenní mezinárodní festival architektury, který přilákal odborníky z celého světa (Venezuela, Izrael, USA, Mexiko a další). Od 15. září do 12. října si v prostorách kláštera svatého Jiří na Pražském hradě můžete prohlédnout 16 výstavních bloků na netradiční témata. K vidění bude například výstava soudobé brazilské architektury, fotografie přibližující stavitelství v severoindickém městě Chandigarh, či výstava mapující vývoj české architektury. Více podrobností o programu v článku a na http://www.architectureweek.cz.

DNY EVROPSKÉHO DĚDICTVÍ

Podzim patří architektuře! První mimořádná akce, o které bychom Vás rádi informovali, začíná již zítra a potrvá až do příští neděle. Při této výjimečné příležitosti budou v nadcházejících dnech zpřístupněny i objekty, kam se běžně návštěvník nedostane. Mimo to se můžete těšit na zajímavý doprovodný program či netradičně pojaté prohlídky. Letošního ročníku se zúčastní neuvěřitelných 58 památkových objektů Plzeňského kraje a dohromady více než tisíc architektonických klenotů České republiky. Více podrobností a zajímavých typů Vám přinášíme v článku.

MÁ VLAST – cestami proměn

Putovní výstava cestuje již čtvrtým měsícem městy a vesničkami naší vlasti. Jejím posláním je prezentovat zdařilé projekty zkrášlování nevzhledných prostranství, poukazovat na uskutečněné rekonstrukce zdevastovaných staveb či zprostředkovávat příběhy upravených náměstí, parků, stezek a hřišť. Nezapomíná však ani na jedny z největších estetických neduhů české krajiny – nádražní budovy a sakrální stavby. Do konce roku zavítá ještě do několika obcí aby přinesla výsledky velkého úsilí, které má smysl. Více

DROBNÁ ARCHITEKTURA VE VEŘEJNÉM PROSTORU

Přednášku, kde se určitě dozvíte něco zajímavého, pořádá na konci srpna v rámci programu Pěstuj prostor společnost Plzeň 2015. Pokud vás zajímá práce s veřejným prostorem a jste zvědaví, jaké možnosti nabízí drobné architektonické prvky zasazené do nevyužitých míst v našem okolí či jaká jsou úskalí jejich realizace, pak určitě vyražte 28. srpna na Městskou plovárnu v Plzni. Setkání začíná v 18:30 a těšit se můžete na zajímavé hosty a jejich osobní zkušenosti.

Architektura mezi minulostí a budoucností: Němá svědectví architektury
Architektura - Blog

Seriál Architektura mezi minulostí a budoucností se bude snažit zprostředkovávat setkání se stavbami, které nás obklopují, trochu jinak. Nebudeme se zabývat technickým výkladem či rozborem stavebních prvků ani komentovat vývoj památek z běžného umělecko-historického pohledu. Podíváme se na architekturu jakožto elementární součást kultury, patřící do veřejného prostoru. Ukážeme si cenné objekty, jež by se nemusely dočkat budoucnosti, byť jejich význam sahá daleko za rozestřené hranice minulosti. Bude nás zajímat, jak domy kolem nás žijí, v čem jsou výjimečné, jakou vizi reprezentují. Téma architektury zasadíme do širšího kontextu lidské činnosti a budeme předkládat související témata z nejrůznějších oborů. 

Seriál Architektura mezi minulostí a budoucností se bude snažit zprostředkovávat setkání se stavbami, které nás obklopují, trochu jinak. Nebudeme se zabývat technickým výkladem či rozborem stavebních prvků ani komentovat vývoj památek z běžného umělecko-historického pohledu. Podíváme se na architekturu jakožto elementární součást kultury, patřící do veřejného prostoru. Ukážeme si cenné objekty, jež by se nemusely dočkat budoucnosti, byť jejich význam sahá daleko za rozestřené hranice minulosti. Bude nás zajímat, jak domy kolem nás žijí, v čem jsou výjimečné, jakou vizi reprezentují. Téma architektury zasadíme do širšího kontextu lidské činnosti a budeme předkládat související témata z nejrůznějších oborů. Položíme si otázku, jak se v tomto podivném mezidobí dneška staráme o dědictví let dávno minulých. Zaměříme se na to, jak a kým jsou stavby využívány a spravovány. Budeme hledat budovy, jejichž existence se pojí s kulturou a společenským životem. V neposlední řadě se pak dotkneme problému, jaký smysl mají obory památkové péče a managementu památek a jak fungují uplatňované v praxi. Právě tyto otázky budou dále rozvíjeny v chystaných pokračováních tohoto seriálu. Začněme ale poněkud netradičně. Pojďme se na okamžik zamyslet nad tím, jaký je vztah umění, kultury a architektury.

Umění pramení z lidské potřeby spoluutvářet realitu, zanechávat trvalé hodnoty, přesáhnout vlastní pomíjivost. Každý den dochází k interakci mezi člověkem a uměním. Nezáleží na tom, kdo jsme. Není podstatné, zda jej vnímáme, hodnotíme, bez povšimnutí míjíme, kritizujeme, snažíme se mu porozumět, jsme jím okouzleni, využíváme ho nebo vytváříme. Bez ohledu na to, jaký k němu máme vztah, zcela nezávisle na našich postojích, všichni umění potřebujeme. Žijeme totiž obklopeni uměním, jsme jeho integrální součástí, zapojujeme se do jeho každodenního bytí, aniž bychom si toho byly dostatečně vědomi. Naše životy jsou propojeny s architekturou.  

Vyjděme z předpokladu, že architektura je součástí něčeho, co nazýváme uměním. Jenže co dál? Co o ní můžeme povědět, překročíme-li vágní a učebnicově vyhlížející definici? Například to, že se navzdory prvotnímu tvrzení od ostatních druhů umění zásadním způsobem odlišuje. Každá jednotlivá stavba integruje několik rozličných funkcí a transcenduje tak úlohu estetického média. Architektura ohraničuje, člení a formuje prostor, zaznamenává běh času, stratifikuje sociální realitu, poskytuje zázemí hospodářsko-ekonomickým strukturám společnosti, zajišťuje bazální lidské potřeby, definuje kulturu, je jejím nositelem. Bezpočet funkcí stavitelského umění protíná jeho hmotnou i duchovní podstatu. Architektura je tedy umění jako žádné jiné.

Na rozdíl od umělecko-výtvarné produkce nanesené na plátno, mramorové skulptury vsazené do výklenku či fotografie ilustrující stránky publikace, stavby mohou člověku sloužit a jejich umělecké ztvárnění je jakousi přidanou hodnotou. A právě to, do jaké míry je ta či ona stavba schopná poskytovat specifické a účelné prostory, zda je její provoz výdělečný nebo alespoň produkuje prostředky k zajištění vlastní existence, to vše zásadně ovlivňuje její budoucnost. Tím se dostáváme k dalšímu specifiku stavitelského umění. Zatím co od obrazu, ať již vznikl v období vrcholného baroka či pod vlivem kubistické školy, nečekáme nic jiného, než že bude zdobit stěnu, budovy často své poslání proměňují. Jsou nuceny dynamicky odpovídat na aktuální požadavky doby. Zámek se stává knihovnou, obytný dům se mění na kancelářské prostory, někdejší úřad je zaplněn studenty a dalších, neméně obvyklých příkladů, bychom nalezli mnoho. Skutečnost, že stavba může v každé době naplňovat jiné poslání, ji činí něčím nesmírně výjimečným. 

Ideologicko-politické klima je ovšem stejně tak nestabilní jako umělecký vkus. Stěny, jež permanentně absorbují události a skutky lidí, nemohou vystoupit ze stínu vlastní historie, nemohou popřít svou vizuální příslušnost, tím však znásobují svou unikátní hodnotu. Něco jako objektivní umění jednoduše neexistuje. Architektonické objekty tak mnohdy podléhají radikálním změnám vlastní důležitosti či míry prestiže. Byť má umělecká okupace prostoru ze své podstaty ambice být něčím stálým, protnout životy celých generací a zrcadlit duchovní vývoj národa, je podrobována posudkům direktivních subjektů, jež ji neoprošťují svazující nutnosti dokázat vlastní hodnotu mírou potenciálního zisku. O tom, zda si památka zaslouží přetrvávat, rozhodují komplexní instituce podložené legislativní bází, na druhé straně však zasazené do velice vratkých mantinelů, majících omezovat subjektivitu jejich výnosů. 

Oprávněnost takovýchto rozhodnutí je pravděpodobně jedním z nejproblematičtějších bodů odbornické diskuze o stavu a správě památkového fondu našeho státu. Diskuze veřejná je ovšem dle mého názoru poněkud latentní a nevýrazná. Iniciativa stále vychází spíše od nepočetných jedinců a je mnohdy překrývána nezájmem, hodnotovou aspirací a negativními stanovisky širší veřejnosti. Stavby, které se nám podaří zachovat stejně jako ty, které se nám podaří vybudovat, bychom měly vnímat jako cenný prvek naší kultury. Když budeme pozorní, mohou nám odhalit své příběhy, mohou nám vyprávět o lidech, kteří tu kdysi žili, o době, která měla své ideály a touhy, o okamžicích, jež formovaly dějiny, mohou nám zprostředkovat jedinečné setkání. Budovy jsou bezděčnými svědky. Jsou svědky našich životů. Je jen na nás, z čeho nás před tribunálem budoucích generací usvědčí. 

 

ZDROJE OBRÁZKŮ:

freshspace.cz/fresh-10-nejdesivejsi-opustena-mista-světa/

www.levanta.cz

 

>> 2. díl

průměrné hodnocení:
hodnoceno:
Zobrazit komentáře

Pro přidávání komentářů se musíte přihlásit.

Komentáře k článku:
Schovat komentáře