PŘIHLÁŠENÍ



Zapomněli jste heslo?
.

Nejste ještě registrováni?
.

NOVINKY

Kniha, která ovlivnila můj život

Předkládáme před vás výzvu. Napište nám o knihách, které nejvíce ovlivnili vás život. Vaše texty zveřejníme na těchto stránkách a necháme je přečíst i ostatním. Můžete psát o knize jediné, nebo napsat více příspěvků o více knihách. Z vlastní zkušenosti víme, že v každém věku a v každé zkušenosti je stěžejní jiná kniha. Nebojte se proto rozepsat. Těšíme se na vaše díla, kterými možná inspirujete i jiné a třeba jim ukážete knihu, která je pak také ovlivní. Vaše příspěvky posílejte na lukas.houska@seznam.cz

Noc literatury 2015

Noc literatury, která se v Plzni uskuteční zítra (13.5.), veřejnosti netradičním způsobem přibližuje současnou evropskou literaturu prostřednictvím série veřejných čtení. V Plzni se s touto zajímavou událostí můžete setkat například v DEPO 2015, Papírna Plzeň, Zastávka Plzeň a na dalších netradičních místech. Seznam všech míst a příslušný program najdete zde.

Knihy mají zelenou

Na zítřek (23. 4. 2015) připadá Světový den knihy a autorských práv. Při této příležitosti bude probíhat akce s názvem Knihy mají zelenou, při níž se můžete těšit na knihy se slevou 15% a ve vybraných knihkupectvích navíc na autorská čtení či jiné doprovodné akce. Více informací o poslání a programu projektu naleznete zde.

Zimní povídková soutěž

V rámci sekce Povídkáři, jsme připravili povídkovou soutěž. Tedy soutěž, jde spíše o vzájemně inspirační povídkovou výzvu. Princip je jednoduchý. Jsou ustanovena dvě témata a je na vás, těch, co rádi píšete povídky, zda tyto témata, přijmete za své a přidáte se s námi do klání autorů.

Více v článku.

První povídka zveřejněna

Vážení uživatelé a návštěvníci. Pro začátek jsme pro vás připravili první povídku z ruky Martiny Kratochvílové, která se nechala inspirovat Edgarem Alanem Poem a jeho povídkami. Výsledek posuďte sami v této povídce.

Český literární underground 1 – Krátce, stručně, výstižně o „podzemních pracích“
Povídkáři - Blog

Ačkoliv patřím mezi ročníky, které nemohly nasát správnou undergroundovou atmosféru, jsem touto kulturou naprosto fascinována. Samozřejmě jsem si nenechala ujít koncert Plastic People Of The Universe, ale co si budeme povídat. Zážitek to byl hezký, ale bylo to o ničem. Při těchto příležitostech by byl člověk rád, kdyby se mohl vrátit do období vzdoru a zažít si na vlastní kůži, jaké to je být na zakázaném koncertě. Jak pravil Ivan Martin Jirous: „Když nejde o krk, není underground“. Ta správná atmosféra undergroundu se začala formovat na začátku 50. let a vrcholu se dočkala v 70. a 80. letech.

Ačkoliv patřím mezi ročníky, které nemohly nasát správnou undergroundovou atmosféru, jsem touto kulturou naprosto fascinována. Samozřejmě jsem si nenechala ujít koncert Plastic People Of The Universe, ale co si budeme povídat. Zážitek to byl hezký, ale bylo to o ničem. Při těchto příležitostech by byl člověk rád, kdyby se mohl vrátit do období vzdoru a zažít si na vlastní kůži, jaké to je být na zakázaném koncertě. Jak pravil Ivan Martin Jirous: „Když nejde o krk, není underground“. Ta správná atmosféra undergroundu se začala formovat na začátku 50. let a vrcholu se dočkala v 70. a 80. letech.

S příchodem komunistů k moci v roce 1948 došlo taktéž k izolaci osob, které mohly ohrozit politický vývoj. Takovou výraznou skupinou, na kterou se komunisté zaměřili, byli umělci. Ti najednou stáli před důležitým rozhodnutím. Jít si za svými ideály, ale být považován za zločince, či akceptovat nároky politiků a být tak uchráněn před sledováním? Ti, co zvolili možnost se začlenit do společnosti, se museli ovšem vzdát svých původních tvůrčích idejí. Ostatní, kteří odmítli upustit od svých politicky neakceptovatelných myšlenek, byli odsunuti na okraj společnosti a vytvořili první zárodek undergroundu. Co zmohl člověk, který byl odsunut totalitou? Jedinou možností bylo zpřetrhat vazby a osamostatnit se. Pro umělce to bylo však velmi ubíjející, protože neměl zpětnou vazbu od lidí.

Underground se stal životním stylem, ale i uměleckým směrem a zasáhl do všech sfér umění. Mnoho lidí si tento termín vykládá jako podzemní kultura. V člověku to pak evokuje představu, že lidé, kteří patří k „podzemí“ se mají za jakési dobro a ti, co jsou nahoře, jsou zlí. Toto vymezení je moc elitářské. Underground chtěl představovat jiné hodnoty. Byli proti líbivé a konzumní „pakultuře“ a přihlašovali se k odpovědné roli umělce. Šlo o „druhou kulturu“, která fungovala souběžně s tou první, společensky akceptovatelnou kulturou. Co jim bylo po tom, že se jejich tvorba nikomu nelíbí, underground se snažil vyjádřit pocity. Nešlo o program, kdy si lidé řekli, že nechtějí mít s politicky zmanipulovaným prostředím nic společného. Z literátů, kteří byli na okraji, se začala tvořit určitá mikrospolečnost.

Jak vnímal underground Martin Machovec, český editor zabývající se především tímto tématem? „Já jsem se s lidmi kolem undergroundu osobně setkal v roce 1973/74, ale do komunity jsem se dostával špatně, protože byla velmi uzavřená. To bylo totiž po tom budějovickém masakru, kdy se zjistilo, že musí být velmi ostražití, hlavně kolem komunity Plastic People, protože by mohli být velmi brzy rozehnáni. To bylo v roce 1974. Egon Bondy byl přítelem mého otce, a když mi bylo 14-15 let, tak mi začal půjčovat své samizdatové sešítky svých veršů. Pamatuji si, že první sešit, co jsem dostal a mám ho ještě schovaný, se jmenoval Ožralá praha. A mě bylo 15 let a díky tomu se mi otevřeli oči. (…) Toto, když jsem otevřel, byla poezie, která ke mně mluvila a byla oficiálně neexistující. A mě se tak otevřeli dimenze, v nichž se dalo žít. Měl jsem hodnoty, které mohu sdílet.  Existovali lidé, kteří byli stejně staří, nebo o něco starší a vytvářeli komunitu, kterou mohou sdílet. Pro mě to byl zdroj živé vody. Díky tomu jsem mohl 70. léta prožít v takovém ´veselém ghettu´, i když ten termín nerad používám.“

Pro mnoho osob byl underground částečným vysvobozením. Konečně měli šanci si přečíst něco jiného, než jim vnucovala totalita, avšak museli být obezřetní. Vždyť držet v ruce tu nesprávnou knihu, znamenalo možnost být souzen jako zločinec.

Někdo tvrdí, že underground neustále pokračuje, někdo ho má již za mrtvý. Někdo zase tvrdí, že bude obnoven. Možná se dostáváme do další fáze českého undergroundu, kdy budou těmi „podzemními“ umělci lidé, kteří nemají žádné známosti a jejich díla budou umělecky hodnotná. Ale kdo ví, kdy to všechno nastane a jakou podobu na sebe vezme další undergroundová éra.

Jelikož řádky nestačí a já mám toho tolik na srdci, rozhodla jsem se utnout tento článek v pravou chvíli a pokračovat jindy. Tuším, že postrádáte nějaké ty autory, ale příště na ně bude prostoru více než dost. Rozhodně si ale nenechte ujít další článek o chlápkovi, kterému se říkalo (a vlastně dodnes říká) „Magor“, na jeho počest je v Plzni pojmenován most a zmínila jsem ho již na počátku. Kdo to uhodl i bez poslední nápovědy má u mě bludišťáka!

 

Zdroje informací:

Knihovna Václava Havla – Český underground III. Martin Machovec: Literární underground (20. 3. 2013) - http://www.youtube.com/

KARLÍK, Viktor, Podzemní práce: Zpětný deník, Praha 2012.

Zdroje obrázků:

http://img.ceskatelevize.cz/

http://www.projektpunk.cz/

http://www.shoshi.cz/

průměrné hodnocení:
hodnoceno:
Zobrazit komentáře

Pro přidávání komentářů se musíte přihlásit.

Komentáře k článku:
Schovat komentáře