PŘIHLÁŠENÍ



Zapomněli jste heslo?
.

Nejste ještě registrováni?
.

NOVINKY

Kniha, která ovlivnila můj život

Předkládáme před vás výzvu. Napište nám o knihách, které nejvíce ovlivnili vás život. Vaše texty zveřejníme na těchto stránkách a necháme je přečíst i ostatním. Můžete psát o knize jediné, nebo napsat více příspěvků o více knihách. Z vlastní zkušenosti víme, že v každém věku a v každé zkušenosti je stěžejní jiná kniha. Nebojte se proto rozepsat. Těšíme se na vaše díla, kterými možná inspirujete i jiné a třeba jim ukážete knihu, která je pak také ovlivní. Vaše příspěvky posílejte na lukas.houska@seznam.cz

Noc literatury 2015

Noc literatury, která se v Plzni uskuteční zítra (13.5.), veřejnosti netradičním způsobem přibližuje současnou evropskou literaturu prostřednictvím série veřejných čtení. V Plzni se s touto zajímavou událostí můžete setkat například v DEPO 2015, Papírna Plzeň, Zastávka Plzeň a na dalších netradičních místech. Seznam všech míst a příslušný program najdete zde.

Knihy mají zelenou

Na zítřek (23. 4. 2015) připadá Světový den knihy a autorských práv. Při této příležitosti bude probíhat akce s názvem Knihy mají zelenou, při níž se můžete těšit na knihy se slevou 15% a ve vybraných knihkupectvích navíc na autorská čtení či jiné doprovodné akce. Více informací o poslání a programu projektu naleznete zde.

Zimní povídková soutěž

V rámci sekce Povídkáři, jsme připravili povídkovou soutěž. Tedy soutěž, jde spíše o vzájemně inspirační povídkovou výzvu. Princip je jednoduchý. Jsou ustanovena dvě témata a je na vás, těch, co rádi píšete povídky, zda tyto témata, přijmete za své a přidáte se s námi do klání autorů.

Více v článku.

První povídka zveřejněna

Vážení uživatelé a návštěvníci. Pro začátek jsme pro vás připravili první povídku z ruky Martiny Kratochvílové, která se nechala inspirovat Edgarem Alanem Poem a jeho povídkami. Výsledek posuďte sami v této povídce.

Český literární underground 2 – Ivan „Magor“ Jirous
Povídkáři - Blog

Již v minulém díle tohoto seriálu byla zmíněna osoba, která iniciovala vznik českého undergroundu. Ivan Martin Jirous byl ideovým vůdcem a bez něho by underground nedostal svou formu. Dalo by se říci, že byl českým prototypem prokletého básníka - pro podobně smýšlející osoby působil jako vzor, protože se nebál prakticky ničeho.

 

Již v minulém díle tohoto seriálu byla zmíněna osoba, která iniciovala vznik českého undergroundu. Ivan Martin Jirous byl ideovým vůdcem a bez něho by underground nedostal svou formu. Dalo by se říci, že byl českým prototypem prokletého básníka - pro podobně smýšlející osoby působil jako vzor, protože se nebál prakticky ničeho.

Byl umanutým bojovníkem, avšak dalo by se říci, že jeho boj byl donkichotský. Možná právě proto mu přátelé přezdívali „Magor“. Komunisté se báli jakékoliv činnosti, která nespadala pod jejich představy a vymykala se jejich kontrole, a proto se Jirous ocitl v jejich hledáčku. Dnes si v hospodě můžete odzpívat v podnapitém stavu sebeohavnější písničku, ale jediného, čeho dosáhnete je, že se na vás někdo jen pohoršeně podívá. Hádejte - která událost udělala z historika umění kriminálníka? Zpěv. A trocha provokace.

Jirous si večer v hospodě udělal s přáteli kulturní chvilku. Popíjeli a zpívali. Na tom by nebylo ani tak nic zvláštního za předpokladu, že by píseň, kterou zaníceně odzpívali, se nejmenovala „Zahnat Rusy do pekel, kam patří“. K jeho smůle se v hospodě také nacházel jistý kapitán StB, který Jirouse a jeho kumpány nazval nemytými vlasatci. Samo sebou si to nenechal líbit a kapitána nazval plešatým bolševikem. Po ostré výměně názorů vzal Jirous ze záchodu Rudé právo, rozložil ho, prokousal díru uprostřed, prostrčil tam hlavu a oznámil mu: „Dneska jsem sežral Rudé právo a takhle jednou sežereme vás, bolševiky“. To už se však v hospodě spustila opravdová mela, protože si pro Jirouse přijeli estébáci.

Tím započala jeho téměř osmiletá štace po věznicích. Vězení bral, v rámci možností, s poklidem a pokorou, protože to bral jako svůj úděl, za to že šel proti proudu. Z vězení psal dopisy své ženě, ale k tomu, aby prošly dopisy přes cenzorovy ruce, nesmělo být v nich napsáno skoro vůbec nic. Jirous se v korespondenci nesměl zmiňovat o spoluvězních, o výkonu trestu apod. Jediné o čem směl psát, bylo o své rodině. Jen těžko si lze představit, jak se v tomto nastaveném světě mohli cítit básníci a literáti.

 

 „Víš ty, Bože, vůbec o mně,

Vzpomeneš si někdy na mě,

žes mě zavřel v tomhle domě?

jak tu sedím v hnojné jámě?

Stvořils vavříny i oměj,

co z toho jsi schystal pro mě?

Odsoudils mě k marné slávě,

nebo pojdu někde v slámě?(…)“

 

Nejznámější dílo – Magorovy labutí písně, které vznikly ve vězení, vynesl Jiří Gruntorád. Když ho vlekli v Liberci k soudu, za to že napadl bachaře, ve spěchu dal francouzský polibek Daně Němcové. Na pohled láskyplné shledání, avšak během tohoto originálního aktu dostala Němcová společně s polibkem taky malinký svitek s dvanácti básněmi. Jak to v té době bývalo, všechny básně se opsaly a začali všemožně kolovat. Básně z této knihy byly složeny hlavně pro Jirousovo ženu Juliánu, která pro něj znamenala opravdu hodně a považoval ji za „světlo na konci tunelu“, když byl ve vězení.

Jeho úsilí bylo doceněno hlavně po revoluci. Plzeňané si tohoto autora velice oblíbili a tak byl vítaným hostem. Stálicí byl hlavně v plzeňském centru alternativní kultury Moving station. Roman Černík ze sdružení Johan přišel s myšlenkou na pojmenování vedlejšího mostu po básníkovi. Pokud jste někdy přes tento most alespoň prošli, mohli jste si povšimnout zbrusu nové cedule s nápisem „Most Ivana Magora Jirouse“. Původně tam na cedulce neměla být přezdívka „

Magor“, avšak plzeňskému zastupitelstvu se více zamlouvala umělecká varianta, už jen proto, že Jirous pod tímto pseudonymem tvořil. Schválit tento název nebylo vůbec těžké, pro bylo 25 zastupitelů, 4 se zdrželi hlasování a proti byl jediný komunistický zastupitel. Plzeňský most u „jižáku“ se tak stal prvním veřejným místem, které nese Jirousovo jméno. Most byl takto pojmenován celý rok, někomu ale jeho jméno nebylo po libosti a tak se neznámý dotyčný rozhodl vyměnit slovo „Magor“ z označení mostu za nekonfliktní „Martin“. Nejde o nijak zásadní znehodnocení, ale dle mého názoru pojmenování mostu tak ztrácí svou originalitu. 

Magorovy labutí písně dozněly 10. listopadu 2011, kdy umělec zemřel. Přesto nám zanechal odkaz jako zarputilý bojovník s totalitním režimem. Ale i na dnešní vývoj měl svůj názor, který rozhodně stojí za zamyšlení: „Pokud jde o současný režim, tak na rozdíl od toho minulého nemám nejmenší tušení, jak by se proti tomu dalo bojovat. Myslím, že ten pseudokapitalismus, ta globální nadvláda peněz a blbosti, ta pseudokultura takzvaných celebrit a obecný zhovadilosti, ta útočí na všechny mysli kohokoliv. Tenhle režim vyhrál nad náma.“

 

Zdroje informací:

JIROUS, Ivan Martin, Magorovy labutí písně, Torst, 1985.

Kolektiv autorů: Alternativní kultura / Příběh české společnosti 1945 – 1989 (Praha: Nakladatelství Lidové noviny 2001)

PILAŘ, Martin, Underground: kapitoly o českém undergroundu, Host, 1999.

http://www.lidovky.cz/

 Zdroje obrázků:

http://www.ocelotfilm.com/fotky/male/fenom.jpg

http://www.nezapomente.cz/images/cms/gallery/magor_jirous_3_1177.JPG

http://umo3.plzen.eu/Files/umo3/fotoweb/leden2013/IMG_4166.jpg

průměrné hodnocení:
hodnoceno:
Zobrazit komentáře

Pro přidávání komentářů se musíte přihlásit.

Komentáře k článku:
Schovat komentáře