PŘIHLÁŠENÍ



Zapomněli jste heslo?
.

Nejste ještě registrováni?
.

NOVINKY

Vycházka mizející Plzní

Živě město znamená město měnící se, město, které se vyvíjí. Doku se bourá a staví je město aktivní a stále je v něm život. Přesto můžeme rozlišovat bourání prospěšné a zbytečné. Mnohdy nová stavby nepřinese nic pozitivního ani nového a nahradí potřebnou a důležitou stavbu. V rámci vycházky mizející Plzní, která se bude konat 25. září od 18:00 se podíváme na všechny tyto příklady v Plzni. Pojďte se projít místy, která se výrazně změnila.

Vycházková jednohubka

Pojďte s námi na nový odlehčený koncept komentované vycházky, která vás tentokrát provede pouze jedinou ulicí Plzně. Během hodiny poznáte, co vše zajímavého skrývá ulice Františkánská. Vycházka se bude konat 10. září od 18:00. V tomto článku se na ní můžete registrovat.

Přihláška na vycházku za tím nejlepším z Plzně

Rádi bychom vás pozvali na vycházku Za tím nejlepším z Plzně, která vás – jak už její název napovídá – vezme za těmi nejlepšími historkami, příběhy a památkami Plzně. Vycházka proběhne 5. září od 18:00. Poznáme ty nejzajímavější místa napříč historií a seznámí vás s tím, čeho si během procházky městem všímat. Vycházka je vhodná zejména pro ty, kdo na našich vycházkách ještě nebyli.

Vycházka plzeňskými portály

Portál – nejdůležitější umělecké a stavební vyjádření domu. Místo, kudy všichni prochází. Věc, kterou naleznete na domech měšťanů, činžácích i na kostelech a významných stavbách. Plzeň je dodnes bohatá na celou plejádu zajímavých i prostých portálů od gotiky po historizující slohy. Pojďte s námi poznat, jaké zajímavé vstupy do domů nám v Plzni zůstaly. Vycházka se bude konat 20. června od 18:00.

Vycházka po Slovanech a prohlídka kostela U Ježíška

Již 2. června se bude konat vycházka Po Slovanech, kde se budete moci seznámit s příběhy a zajímavostmi, které jsou ukryté v jedné z nejkrásnějších a nejvýstavnějších plzeňských čtvrtí. V neděli druhého června se sejdeme v 18:00 a tentokrát nás na závěr vycházky čeká malé překvapení – prohlídka kostela Nejsvětějšího Jména Ježíš, kterou nám zprostředkuje pan Pavel Kozák, kterému tímto děkujeme.

Chudenický geokapling
Fórum - Blog

Geokapling (čte se normálně geokaplink) je taková menší česká obdoba geocachingu. Jen k ní nepotřebujete GPS. Pro ty méně náročné úplně postačí papírová mapa. A co vlastně hledáme? Křížky, boží muka, smírčí kříže, kaple, pomníky… Je toho hodně. Možná by se to dalo shrnout jako zapomenuté památky v krajině. Někdy je hledání snadné, když lezeme po čtyřech ke kříži, tak obtížné a jindy zcela neúspěšné. Pak se uklidňujeme heslem „Důležitý není cíl, ale cesta.“ A co z toho máme? Nic. Dobrý pocit a fajn procházku.

V sobotu 2. listopadu se uskutečnila další z řady křížových výprav naší malé geokalingové party. Ale napřed by to chtělo něco málo o této bohulibé činnosti.

Geokapling (čte se normálně geokaplink) je taková menší česká obdoba geocachingu. Jen k ní nepotřebujete GPS. Pro ty méně náročné úplně postačí papírová mapa. A co vlastně hledáme? Křížky, boží muka, smírčí kříže, kaple, pomníky… Je toho hodně. Možná by se to dalo shrnout jako zapomenuté památky v krajině. Někdy je hledání snadné, když lezeme po čtyřech ke kříži, tak obtížné a jindy zcela neúspěšné. Pak se uklidňujeme heslem „Důležitý není cíl, ale cesta.“ A co z toho máme? Nic. Dobrý pocit a fajn procházku.

Já jsem s příležitostným geokaplingem začala někdy v únoru tohoto roku. Tehdy to byla spíš jen delší procházka. Od té doby jsem byla na cca 7 výpravách. Většinou jde o 20 - 40km dlouhý průzkum krajiny. Obsazení skupiny se mění podle toho, jak kdo může a chce. Nejedná se o nic moc oficiálního. Jednoduše se zeptáme svých kamarádů, jestli někdo z nich nemá zájem o víkendovou procházku, která je obohacená o nalézání křížů a vyprávění všeho druhu.

Všechno tohle si vymyslel Kelvin (Martin Milichovský), se kterým přineseme rozhovor. Určitě je na co se těšit. Osobní setkání nemůže samozřejmě nic nahradit, ale malou útěchou může být zachycení jeho krátkého vyprávění. Většinou má zajímavé postřehy i během výprav. Ještě přikládám mapu naší expedice. Jsou na ní vyznačené kříže a zajímavá místa. Červená je velká pravděpodobnost nalezení, modrá menší a černá prakticky nulová šance.

Sobotní výprava se konala ve složení Já (Maia), Lukáš (Houška – ten z PCFU), Kelvin, Lachy a Marta (Lachyová). Auto tak bylo zcela obsazeno. Zvláště v zadní části to bylo hodně znát. Tímto děkujeme Lachyovým za jeho poskytnutí. Novým členem byl pouze Lukáš, který kromě mě ostatní neznal. S novým přírůstkem je to vždycky větší zábava, protože neví, co má čekat a můžeme mu vyprávět historky, které už ostatní znají a nebaví je. Ve vyprávění je přeborníkem Kelvin a ten rozhodně potřebuje stále nové posluchače. Takže přijetí Lukáše bylo hlavně k jeho spokojenosti.

Oficiální sraz pro ty plzeňské (takže všichni, jenom já ne) byl v 8.00. Neoficiálně Lachyovi dorazili v půl 9. Okolo deváté mě naložili ve Stodě a mohlo se pokračovat směrem k cílové destinaci, tedy do Chudenic. Ty byly vybrány zcela náhodně. Podmínkou byla pouze přítomnost něčeho jiného trochu zajímavého, než jsou kříže, protože ty jsou všude. A protože v Chudenicích je zámek a rozhledna, tak tuto podmínku splnily.

Protože všechny naše výpravy jsou víceméně závislé na počasí, tak ze začátku samozřejmě pršelo. A ne málo. Pršelo i po příjezdu. Zhruba v půl 10 jsme dorazili na místo a zaparkovali. Cedule „pozor, ze střechy padají tašky“ nás donutila popojet o kousek dál. Další cedule. Ta samá. Dá se tady vůbec parkovat? O další dva domy dál už se to povedlo. Nikde žádná značka ani zákaz. Jen aby nám nezačal majitel domu házet tašky na auto. Jen pro zachování kontinuity. Stále prší. No snad přestane.

Nejdřív obhlédneme jeden kříž a sochy u místního kostela, pak památník k 1. a 2. světové válce a potom se vydáme do kopce směr další kopec. Tedy rozhledna, ale jak se ukáže, tak na tu stejně ze začátku nepůjdeme. Cestou byl provoz jako na Václaváku, protože jsme mířili ke hřbitovu a 2. listopadu jsou dušičky. Všichni tam vyrazí, aby se nemohlo říct, že na to úplně kašlou.

U hřbitova, který nás až tak moc nezajímal, protože koncentrace křížů je až moc veliká a jejich hledání není žádné vzrůšo, jsme narazili na první větší objekt. Hřbitovní kapli sv. Anny v pozdně barokním stylu z roku 1766.

Mlžný opar nad krajinou nás přesvědčil o tom, že jít na rozhlednu nemá cenu, takže pokračujeme vlevo po okraji lesa. Mineme lesní hřiště s nápisem krmelec a jdeme až téměř k zámku Lázeň. To by ale nebyl náš styl. Odbočíme cca 400m po silnici, kde nacházíme první kříž (ty přímo v Chudenicích se moc nepočítají). Není to až tak moc kříž. Spíše litinový reliéf. Byl na něm asi Cyril a Metoděj. Otočíme to a vracíme se zpět k zámku. Cestou parkem zjišťujeme, že jsou tu podezřele líné stromy, protože jejich větve se válí po zemi. Každý druhý byl památný. No možná každý.

Po zelené pokračujeme k silnici a dále do Lučice. Cestou nalézáme dalších pár křížů. Když se vracíme z odbočky k jednomu, který tam ani nebyl, tak řešíme místní záhadu. Proč si někdo postaví dvoje vrata za sebou? Čekáme na Kelvina a ten nám vše objasní. Je to přechodová komora. O.K. To nám jako vysvětlení stačí.

Další kus cesty absolvujeme po silnici a přicházíme k Bažantnici. Takový větší statek, u kterého mají osobní autobusovou zastávku. V kamenné zídce je zde opravená kaplička s doškovou střechou. Ženu se k ní s tím, že najdu něco zajímavého, ale nic v ní není. Vytahuji proto z batohu první hřbitovní svíčku, aby tam bylo alespoň něco. Padly 3 sirky, než se mi jí podařilo zapálit. Samozřejmě to svedu na špatný tlak a vítr. O kousek dál si všimnu značky přírodní památka. Nedá mi to a musím se jít podívat blíž. Hm. Neudržovaná zahrada. Asi se špatně koukám.

Odbočíme vlevo a vydáme se cca 1,5km dlouhou alejí. Míjíme kapli a pokračujeme k vesnici Pušperk, která je zajímavá asi jenom tím, že tu mají jenom jednu jedinou lampu. Nad vsí je zřícenina hradu Pušperku. Tam míříme. Cesta, která je i jako cesta vyznačená, se tak vůbec netváří. Spíše se jenom prodíráme lesem a míříme ke kopci, kde tušíme hrad. Hurá. Máme ho. Stálo to za to. Hrad vypadá moc dobře. I přesto, že jeho část určitě posloužila ke stavbě různých zídek v okolí. Od zříceniny se ani nikdy nedá moc čekat, ale zde to bylo opravdu pěkné. Protože se na žádném místě nezdržujeme příliš dlouho, tak pokračujeme dál.

Jakmile se vymotáme z lesa, narazíme na pole. No, Kelvin tvrdí, že je to jako pole vedené, ale roste tady tráva. To je ta lepší varianta. Nález zarostlého kříže nás všechny potěší. Ty jsou totiž nejlepší. Musíte je opravdu hledat. Nestojí jenom tak někde u cesty, ale uprostřed dávno zaniklé cesty a hlavně jsou zarostlé kolem dokola křovím. V tuto roční dobu je hledání trochu snazší, protože listy už jsou pryč.

U rybníku zahneme a pokračujeme po silnici do obce Zdeslav. Zatím krásně svítí sluníčko, ale my míříme do jámy lvové. Kopce před námi už jsou zahalené do bílé mlhy tzn. hustý déšť. Do toho fouká poměrně silný vítr. První kapky už jsou tady. Nevzdáváme se a vytrvale jdeme dál. Jako odškodnění nám příroda nabízí alespoň krásnou duhu. Nakonec je z toho jenom přeháňka. Těsně před Zdeslaví obdivujeme v ohradě krávy. Kelvin neodolá a musí až přímo k ohradě. Krávy zákeřně naláká k sobě a pak je plaší. Hrozná zábava. Pak si vybere ten nejlepší možný okamžik na společnou fotku. Přímo do očí nám svítí ostré sluníčko, fouká vítr a prší. Ideální podmínky. Zdeslav ze začátku vypadá jako romantická vesnička, ale na návsi se probereme a ocitneme se ve vesničce střediskové, kde je zvonička vyrobená z nějaké traverzy. Míjíme výstavku poníků a pokračujeme v cestě.

Vzhledem ke zklamání, které jsme prodělali na návsi, nás mile překvapí to, co najdeme za ní. Krásně opravená kaplička, ke které vede (spíše kdysi vedla) cesta lemovaná velkými lípami. Na fotce sice překáží Lachy, ale fotoshop jsem nechtěla používat. Zde uděláme malou přestávku na doplnění sil. Kelvin neustále něco ztrácí. S Lukášem to pak všemožně naháníme, aby to Kelvinovi zase vzal vítr. Já na schody pokládám další svíčku, kterou jsem tentokrát zapálila už na druhý pokus. Trochu jsme se rozseděli, ale není čas na zevlování, takže se musíme zvednout. Kelvin ukazuje na pole a lesík nad námi s otázkou, kam že to asi jdeme. Ano, přímo do pole směrem ke Zdeslavské hůrce. Zde nacházíme další kříž, kterým se proplétá větev stromu, stojícího hned za ním. Hůrka to byla, ale větrná. Je tu další přeháňka, tentokrát menší.

Vydáváme se z kopce po poli směr bývalá cesta. Dnes spíš už jen brázda s křovím. Kříž, který zde objevíme, se vyvine v malou hříčku přírody. Během čištění od plevelu a náplavy, které probíhá spíš kvůli pořízení fotky, než kvůli lepšímu nalezení kříže pro případné další návštěvníky, kluci naleznou přímo pod podstavcem ulomený kříž, totálně pohlcený přerostlou bezinkou. Nápad na jeho vyproštění se nesetkává s úspěchem, takže jdeme dál.

Přicházíme do obce Poleň. Zde se na nás chystá malé překvapení, ale to ještě nevíme. Na něčí zahradě si natrháme (určitě by se to nedalo klasifikovat jako krádež) jablka. Zjistíme, že asi tak třetina domů je zde na prodej a u bývalého hostince zahneme doprava. Ženeme se ke kostelu. Má krásně natřenou kopuli načerveno. Na bývalé faře si všimneme památní desky, která je věnovaná, dnes už asi bývalému, starostovi obce. Zvláštní je, že nikde není napsané jeho jméno. Asi všichni místní vědí, o koho jde, tak jim přišlo zbytečné to tam psát.

Vydáme se doleva a najednou je to tady. Za „novým“ kostelem Všech Svatých objevujeme další, evidentně starší zříceninu gotického kostela sv. Markéty. Samozřejmě, že na mapě je to zakreslené, ale na tu má monopol Kelvin, takže je pro nás překvapením každý druhý kříž, natož pak dva kostely za sebou. Když se toho všeho nabažíme, jde se dál. Projdeme okolo místního hřbitova a po louce pokračujeme do Poleňky.

Cestou nalézáme (nalézám) kříž, který ani nemáme v mapě. Jako odměnu dostaneme zákeřný potůček, který nikdo nevidí, ale tři z nás do něj šlápnou. Všechno nafotíme a vydáme se dál po cestě. Můj geokaplingový instinkt mi napoví, že u stromu, který jsem zrovna zahlédla, by mohlo něco být. To něco byl kříž mezi dvěma stromy. Z dálky se tvářily jako jeden, ale to je jedno. Překonáme rozbahněnou cestu a míříme na Slatinu. Zde probíhá malá renovace kříže, která spořívá v tom, že se dva z nás (Kelvin s Lukášem) musí po vyhecování pustit do vyzdvižení části podstavce. Povedlo se, tak můžeme jít. Ale do cesty se nám staví řada balíků, která lemuje cestu. Tomu se nedá odolat. Až na Martu všichni lezeme nahoru a chceme závodit. Nakonec ze závodu sejde, protože balíky jsou místy hodně nestabilní, takže už jejich překonání je výzva.

Procházíme Slatinou, jejíž název jsem četla jako slanina, a pomalu po silnici se vracíme zpět k Chudenicím. Ještě než dorazíme ke kapličce u Chudenic, objevíme dva kříže a zub, který vytváří silnice, si zkrátíme přes pole. Dorazíme ke kapličce, kterou jsme na začátku výpravy obdivovali z dálky za obcí Lučice. Společnost jí dělá Chudenická lípa. Můj záměr, zapálit další svíčku, nevyjde. Fouká nepříznivý vítr. Chvíli se rozhlížíme po krajině a já si všimnu stromků opodál. Samozřejmě se k nim vydám, protože je identifikuji jako jedlou Arónii. Když se vrátím s plnou pusou bobulí, Lukáš mi oznámí, že si myslel, že jsou jedovaté. No, to potěší. Pořizuji jednu jedinou společnou (bez fotografky) fotku. Pak ještě jednu fotku kapličky. Překáží mi tam cedule označující památný strom. Chvíli uvažujeme o její likvidaci, ale nakonec to přehodnotíme s tím, že nejsme vandalové.

Na bývalém rozcestí nalézáme poslední kříž a míříme k silnici. Zde se nachází poslední oficiální kříž dnešní výpravy. Mírně řečeno, vypadá zvláštně. Na původním podstavci je umístěna podivná klec s obrázkem. Se smíšenými pocity hlasujeme o tom, zda jít či nejít na rozhlednu. Příznivci vyhráli. Bereme to po kukuřičném poli k hřišti, které jsme potkali na začátku. Kopec už máme na dosah. Čekali jsme to horší, ale za chvíli už stojíme před Bolfánkem.

Projdeme malou kapličku vedle, já tam zapálím poslední svíčku a vystoupáme na věž. Zde se dovídáme, že je pozůstatkem barokního kostela, který byl až na věž v roce 1810 zbořen. No hlavně, že nám tu nechali alespoň tu věž. Výhled z ní byl poměrně slušný. Zhodnotili jsme odtamtud dnešní výpravu, ukázali si, co máme za sebou a zamířili směr restaurace, která byla jen pár kroků pod rozhlednou. Každý jsme si dali něco malého k jídlu, Kelvin nám povyprávěl o mapách, geokaplingu a vůbec a vydali jsme se zpět k Chudenicím a k autu.

Žádné pohozené tašky jsme zde nenašli, takže jsme mohli výpravu prohlásit za úspěšnou. Délkou cca 20km se zařadila mezi ty kratší, ale neméně zajímavé. Nakonec i to počasí vyšlo celkem slušně.

Budeme se těšit na další.

 Zdroje fotografií:

kaple sv. Anny http://www.kostelycz.cz/

ostatní z mého osobního archivu

 

 

 

 

 

 

                                               

průměrné hodnocení:
hodnoceno:
Zobrazit komentáře

Pro přidávání komentářů se musíte přihlásit.

Komentáře k článku:
Schovat komentáře