PŘIHLÁŠENÍ



Zapomněli jste heslo?
.

Nejste ještě registrováni?
.

NOVINKY

Vycházka mizející Plzní

Živě město znamená město měnící se, město, které se vyvíjí. Doku se bourá a staví je město aktivní a stále je v něm život. Přesto můžeme rozlišovat bourání prospěšné a zbytečné. Mnohdy nová stavby nepřinese nic pozitivního ani nového a nahradí potřebnou a důležitou stavbu. V rámci vycházky mizející Plzní, která se bude konat 25. září od 18:00 se podíváme na všechny tyto příklady v Plzni. Pojďte se projít místy, která se výrazně změnila.

Vycházková jednohubka

Pojďte s námi na nový odlehčený koncept komentované vycházky, která vás tentokrát provede pouze jedinou ulicí Plzně. Během hodiny poznáte, co vše zajímavého skrývá ulice Františkánská. Vycházka se bude konat 10. září od 18:00. V tomto článku se na ní můžete registrovat.

Přihláška na vycházku za tím nejlepším z Plzně

Rádi bychom vás pozvali na vycházku Za tím nejlepším z Plzně, která vás – jak už její název napovídá – vezme za těmi nejlepšími historkami, příběhy a památkami Plzně. Vycházka proběhne 5. září od 18:00. Poznáme ty nejzajímavější místa napříč historií a seznámí vás s tím, čeho si během procházky městem všímat. Vycházka je vhodná zejména pro ty, kdo na našich vycházkách ještě nebyli.

Vycházka plzeňskými portály

Portál – nejdůležitější umělecké a stavební vyjádření domu. Místo, kudy všichni prochází. Věc, kterou naleznete na domech měšťanů, činžácích i na kostelech a významných stavbách. Plzeň je dodnes bohatá na celou plejádu zajímavých i prostých portálů od gotiky po historizující slohy. Pojďte s námi poznat, jaké zajímavé vstupy do domů nám v Plzni zůstaly. Vycházka se bude konat 20. června od 18:00.

Vycházka po Slovanech a prohlídka kostela U Ježíška

Již 2. června se bude konat vycházka Po Slovanech, kde se budete moci seznámit s příběhy a zajímavostmi, které jsou ukryté v jedné z nejkrásnějších a nejvýstavnějších plzeňských čtvrtí. V neděli druhého června se sejdeme v 18:00 a tentokrát nás na závěr vycházky čeká malé překvapení – prohlídka kostela Nejsvětějšího Jména Ježíš, kterou nám zprostředkuje pan Pavel Kozák, kterému tímto děkujeme.

„I v české krajině je možné být průzkumníkem“ Rozhovor s Martinem Milichovským
Fórum - Blog

Náhody jsou občas cestou k poznání velice zajímavých skutečností, nebo lidí. A náhoda byla i u dnešního rozhovoru s člověkem, který svůj volný čas poslední dobou zasvěcuje zkoumání české krajiny a hledání malých památek. Jedna moje kamarádka (Z PCFU ji znáte jako Maiu Vacurovou) mi jen tak mimochodem pověděla o svém kamarádovi, který pořádá výlety, během nichž se snaží najít a zmapovat zapomenuté křížky, boží muka a malé památky v krajině. Řekl jsem si, že tohle je hodně zajímavé, už jen proto, že jsem se kdysi o něco podobného pokoušel. Slovo dalo slovo a dnes vám přináším rozhovor s Kelvinem.

Náhody jsou občas cestou k poznání velice zajímavých skutečností, nebo lidí. A náhoda byla i u dnešního rozhovoru s člověkem, který svůj volný čas poslední dobou zasvěcuje zkoumání české krajiny a hledání malých památek. Jedna moje kamarádka (Z PCFU ji znáte jako Maiu Vacurovou) mi jen tak mimochodem pověděla o svém kamarádovi, který pořádá výlety, během nichž se snaží najít a zmapovat zapomenuté křížky, boží muka a malé památky v krajině. Řekl jsem si, že tohle je hodně zajímavé, už jen proto, že jsem se kdysi o něco podobného pokoušel. Slovo dalo slovo a dnes vám přináším rozhovor s Kelvinem.

2. listopadu jsme tedy vyrazili. Mě vyzvedli z Plzně a já jsem se naprosto bez vědomí toho, co se bude dít, vydal na jižní plzeňsko hledat zapomenuté křížky. První setkání s Kelvinem se zadařilo a na konci našeho pěšího výletu jsem s ním udělal rozhovor, který vám dnes přináším.

Ještě, než se začtete do rozhovoru s tímto inspirujícím člověkem, který srší energií a nadšením široko daleko, musím konstatovat, že pro člověka, který se pohybuje spíše po městě a až na výjimky nechodí moc na venkov, je taková výprava zážitek. Rozhodně doporučuji občas vyrazit a hledat, protože, jak říká i sám Kelvin, i v české krajině se můžete stát průzkumníky. Nakonec, report z této výpravy vám přinesla už Maia a můžete si jej přečíst zde.

 

Kdyby ses měl nějak představit, co bys o sobě řekl?

Jmenuji se Martin Milichovský, používám přezdívku Kelvin. Bydlím v Plzni, kam jsem se přistěhoval z okresu Pelhřimov.

Co tě baví, co děláš?

Počítače, výpočetní technika, internet, tvorba webových stránek, mapy současné i historické, infantilní seriály, zajímavé filmy, jízda na kole a pěší výlety.

My jsme se zde tedy dnes sešli proto, abys přiblížil, jak se vlastně stane, že člověk jednoho dne vezme foťák a začne obcházet kříže a boží muka umístěná v krajině. Otázka je tedy nasnadě, co tě k tomu vedlo a jak ses k tomu dostal?

Před cca pěti lety jsem začal jezdit víc na kole, hlavně severně od Plzně. Nebavilo mě jezdit pořád ty samé trasy a okruhy, tak jsem přemýšlel, jaké cíle by ty výlety mohly mít. Zároveň v té době začal fungovat web foto.mapy.cz, kde je možné umísťovat své fotografie na souřadnici. Tak jsem začal fotit zajímavosti v krajině a nahrával je na tuto službu. Za několik let jsem tam nahrál přes 5000 fotek. Řadu fotek dnes vidím jako nepovedenou, ale mazat je už nebudu. Celkem rychle jsem zjistil, že v české krajině není mnoho zajímavostí, respektive není tolik věcí, které se dají při běžném výletu na pár desítkách kilometrů vyfotit. Začal jsem si všímat drobných památek v krajině, jako jsou křížky, boží muka, kapličky, menhiry, celkově všech drobných objektů, které lze v krajině nalézt.

V rámci práce pro Mikroregion Dobrohost jsem také dostal přímo úkol udělat soupis drobných památek na území členských obcí. Na sedmi správních území obcí jsem nalezl přes 150 různých objektů, což mě dost překvapilo. Řada těchto památek byla samozřejmě v příšerném stavu, což má jednoduché vysvětlení. Oblast se nachází v takzvaných Sudetech, po druhé světové válce proběhlo vysídlení obyvatel, následovalo nové osídlení, železná opona, likvidace řady vsí, na udržování nějakých památek nebyl zájem. A samozřejmě tu byl 40 let režim, který tyto památky cíleně likvidoval.

Zaujalo mě, že i v české krajině je možné být „průzkumníkem“, a pomocí různých historických a soudobých map hledat v terénu něco, co tam možná je a možná není. Kuriózní případ se mi povedl u jednoho rozcestí, kde byl kříž dokumentovaný pouze na jednom ručním nákresu od odsunutých obyvatel (pro zajímavost zde ). Na základě tohoto nákresu jsem pomocí kovového drátu kříž skutečně našel, padlý, cca 10 cm pod zemí. Obec tento kříž v současné době obnovuje, na jaře 2014 už by mohl opět stát.

Na jaře 2012 jsme s pár kamarády začali chodit na pěší výpravy, ze kterých se snad od začátku stalo hledání těchto drobných památek po okolí Plzně. Vždy se připravila mapa výletu, označil jsem místa, na kterých by mohlo něco být, a šli jsme hledat, zda tam skutečně něco stojí, nebo leží. Při hledání jsme často vycházeli z historických map, protože současné mapy na mnoha místech ohledně drobných památek moc nepomohou. Krajina se za posledních 60 let velmi změnila.

A to je předmětem hned další otázky. Dnes jsme viděli, že spousta křížů je jen uprostřed pole, osamocená a nevede k nim žádná cesta. Určitě k tomu máš co říct.

Na konci čtyřicátých let došlo k absolutnímu rozkladu majetkových vztahů mimo zastavěné území obcí. Byly odsunuty tři miliony Němců, což se netýkalo jen pohraničí, ale z hlediska Plzeňského kraje vyprázdnění téměř celého území od Plzně na západ. Dosídlení neproběhlo úplně, zanikla řada sídel, další sídla již nikdy nedosáhly původního počtu obyvatel. Asi by se to nějak usadilo, ale přišel puč v roce 1948 a na dalších 40 let jsme se stali de facto protektorátem Sovětského svazu.

Po jeho vzoru následovalo znárodnění (ukradnutí) všeho co se dalo, a tedy i pozemků mimo zastavěné oblasti a zahrady. Vedle vsí vyrostly obludné zemědělské areály, pracovalo se na cizím, což odcizilo obyvatelstvo od půdy. Po ukradení půdy bylo možné přistoupit k její optimalizaci dle ruského vzoru. To znamenalo likvidaci převážné větší části cestní sítě kromě silnic a pár komunikací. Toto se nemohlo realizovat v lesích, proto tam je také cest mnohem víc, než na polích. Během pár desítek let byla zničena síť cest a dalších krajinných prvků, které tu byly po staletí. Samozřejmě zcela zbytečně, stačí se podívat na letecké snímky Bavorska, kde cestní síť zůstala takřka nedotčena a nepřipadá mi, že by tím jejich zemědělství nějak trpělo. Vznikly tu tak vsi, kde vede jen jedna silnice a všude okolo jsou obří lány polí.

Je div, že i v této „torzální krajině“ zbyla řada drobných památek. Často bylo „rozorávačům“ líto památku zlikvidovat, či pokácet strom u kterého stojí. Z rozcestí tak zbyly často pouze tyto stromy s křížem uprostřed širokých polí.  Řada památek byla přesunuta do vsí, často ke kaplím, ale i na zahrady.

Vidíš, že by se v poslední době začala nějak měnit situace? Že by si například obce, nebo lidé začaly více všímat těchto malých historických památek?

Dnes má každá obec samosprávu a pohled těchto vedení na různá témata se zastupitelstvo od zastupitelstva liší. Řada obcí se snaží památky obnovit, příkladem jsou Luženičky na Domažlicku. Plzeňský kraj na opravu drobných památek poskytuje každý rok dotace v rámci Programu stabilizace venkova ve výši 60 %. Problémem bývají nevyjasněné majetkové vztahy. Řada obcí nemá ještě digitalizovaný katastr nemovitostí, někde k tomu dojde až v roce 2017.

Teď budeme chvíli filosofovat.  Kříže v minulosti plnily nějakou určitou roli a mě by zajímalo, jak si myslíš, že by se dnes mohly podílet svým významem na životě v krajině, jak by je lidé mohli zpět přijmout a najít pro ně místo ve společnosti?

Kříže označovaly zajímavá místa, rozcestí, místa neštěstí a zločinů. Zdaleka to nebyl jen náboženský symbol. Kříž v podobě dvou překřížených linií je v přírodě velmi vzácný, již z dálky je rozpoznatelný od pahýlu stromu. Ačkoli jsou dle nalezených letopočtů některé drobné památky staré „jen“ sto až sto padesát let, tak je dle starých map možné najít na tom místě zakreslený kříž ještě mnohem dříve. Původně dřevěné kříže byly na daných místech pravděpodobně opakovaně obnovovány, a nahrazovány trvanlivějším materiálem. Je tam tedy značná kontinuita, tvořící jakousi paměť krajiny.

Z hlediska dnešní společnosti nedokážu odpovědět. Lidé se o tyto památky zajímají, vznikají různé amatérské seznamy, spousty fotek, knihy. Vzhledem k převládajícímu ateismu je zvláštní kolik křížů tu v krajině máme. Asi se dá říct, že tyto drobné památky k této krajině patřily a patří.

O zájmu svědčí i účast v soutěži Paměť české krajiny rádia Český rozhlas. V pořadu Leonardo vyhlásili na jaře soutěž s cílem vytvořit fotomapu drobných památek České republiky. Každý jim mohl přes léto posílat fotky drobných památek z krajiny se souřadnicí dané památky. Do 30. září 2013 se jim sešlo 10462 fotografií od 186 lidí. Takový zájem vůbec nečekali.

Je dobře, že ses zmínil o tom rádiu. Tam ses přihlásil do právě této soutěže. Řekneš nám o tom něco víc?

Dva nebo tři lidé mi dali vědět, že byla soutěž vyhlášena. Koncem srpna jsem to začal brát vážně a začal dávat „své“ vyfocené památky do seznamu, který jsem po 250 kusech posílal na adresu Českého rozhlasu. Také jsem, hlavně na kole, prohledal rozsáhlé oblasti. Nakonec jsem poslal 1692 křížů. Posledních 500 křížů jsem poslal pět minut před půlnocí poslední den soutěže. Z toho měli určitě radost, hlavně ten, co to tam po jednom přidává do mapy. Další den ráno mi zavolali a oznámili, že jsem vyhrál. Kolo za 15 000 Kč.

Krom databáze v rádiu tvoříš i samostatné své stránky, kde máš svoji databázi.

Momentálně mám jenom vyexportované tabulky s názvem, polohou a odkazem na fotku. Není to tedy databáze v pravém slova smyslu. Databázi bych z toho chtěl udělat, ale vím, že při tvorbě databáze je hrozně snadné špatně začít, a pak to buď složitě měnit, nebo skřípat zuby, jak je to nepovedené. Chtěl bych, aby aplikace spolupracovala s Google mapami (mají výborné API a letecké snímky) a s OpenStreetMap (jsou to otevřené mapy zadarmo). Klidně by to mohl být celorepublikový web, kde by lidé sami přidávali své křížky a pořádali své výpravy, ovšem, to by naší malou skupinku připravilo o cíle výletů. To je právě takhle dvousečné.

A pracuješ na tom tedy ty sám.

V podstatě ano. Případně mám pár chytrých kamarádů (www.sislik.net , www.krato.cz), kteří jsou profesionální programátoři.

Jsi v kontaktu s někým, kdo další dělá něco podobného?

Jsem v kontaktu s panem Michalem Součkem, což je vedoucí oddělení geografických informačních systémů Plzeňského kraje. Ten provozuje na krajském webu něco podobného jako vrstvu v Turistické interaktivní mapě.

Dobře, napadá mi taková jedna otázka, která bude asi trochu na tělo v tom ohledu, že na ní možná nebude lehké odpovědět. Myslíš si, že to, co děláš, má nějaký vyšší význam?  Respektive, bereš to jako zábavu, zabíjení nudy, nebo vidíš, že by to mohlo k něčemu vést?

Myslím, že by to mohlo k něčemu vést. Pokud by se podařilo udělat funkční databázi, tak bude každá památka evidována. Bude existovat její aktuální fotografie. Může se to stát motivací pro obce, aby se o památky na svém území více starali. Řešili jsme otázku ohledně zveřejňování souřadnic památek. V České republice existuje síť výkupen kovu, což se dá označit za organizovaný zločin. Společně s ploty, žebříky či kanály jsou sběrači schopni utrhnout a vrátit i litinový kříž. Databáze by jim sběr ulehčila. Jenže už nyní existují různé databáze drobných památek. Jsem zastáncem názoru „zdokumentovat a publikovat“, alespoň bude památka snadno hlídatelná, případně dle popisu dohledatelná. Samozřejmě je nutné změnou zákonů odstranit mafii kolem výkupu kovů, pokud tomu tento postoj pomůže, tak jedině dobře.

Dozvěděl jsem se na tebe, že jsi chtěl studovat historii. Bereš to celé tedy i jako rozšiřování svých zájmů a aktivit?

Určitě. Historie mě zajímá, tedy zejména ta světová, ale teď jsem se zaměřil i na tu „nejmenší“, těch jednotlivých vesnic. Ve vesnicích se toho moc nedělo, tady to bylo prakticky o tom, že ta vesnice patřila nějakému pánovi, pak ji koupil jiný, pak byla postavena škola, hasičárna a tím to většinou hasne. Ale ty křížky nabízejí další pohled na místní historii.

Tohle by mohlo vést k tomu, že se vesnice trochu oživí, budou je navštěvovat lidé, krajina zase trochu ožije, protože co si budeme povídat, po zorání cest a ztrátě nutnosti chodit ven, krajina se kolem českých vesnic vyprázdnila. Kdo by taky chodil po silnicích. V posledních letech se však obnovují některé cesty, či vznikají zcela nové. Geokapling se v různých formách může stát populární.

 

Zdroje obrázků:
Archiv Martina Milichovského

průměrné hodnocení:
hodnoceno:
Zobrazit komentáře

Pro přidávání komentářů se musíte přihlásit.

Komentáře k článku:
Schovat komentáře