PŘIHLÁŠENÍ



Zapomněli jste heslo?
.

Nejste ještě registrováni?
.

NOVINKY

Poslední červnová vycházka: Registrace

Registrujte se na poslední vycházku před prázdninami! Opět se vydáme na oblíbenou obhlídku plzeňských hradeb, které sice již z větší části neexistují, ale jsou s nimi spojené velmi zajímavé události a informace. Vycházka proběhne v úterý 26. Června od 18:00. Je zdarma a jediné, co musíte splnit, je registrace, kterou najdete uvnitř článku. Kapacita je třicet lidí. Kdo se nedostane, může se těšit na další vycházky v září!

Vydejte se po zmizelých místech

Máme tady registraci na další vycházku. 15. června od 18:00 se s námi můžete vydat po zmizelých místech. Vycházka vás provede místy, která doznala za poslední roky výrazné proměny. Vyrazíme od kostela Všech svatých a přes Roudnou a severní část centra zamíříme až na Denisovo nábřeží. Vycházak je zdarma, pouze se musíte registrovat. To můžete udělat uvnitř tohoto článku. 

Vycházka po Slovanech

Rádi bychom vás pozvali na komentovanou vycházku po jedné z nejkrásnějších plzeňských čtvrtí. Vyrazíme těmi staršími Slovany, které vznikaly na konci 19. a na počátku 20. století. Vypravíme se také na Petrohrad. Vycházka bude měřit dva kilometry a provede vás opět Lukáš Houška. Vycházka se uskuteční v neděli 10. června od 9:00 a registrovat se na ní můžete právě zde. 

Kolem hradeb: Registrace

Jít se v Plzni podívat na hradby, to je jako hledat sněžného muže. Nicméně je fakt, že z plzeňských hradeb je alespoň něco k vidění. Vycházka kolem nich bude sice z velké části imaginární, ale můžete se těšit na velkou dávku zajímavých informací. Vycházka se uskuteční v sobotu 2. června od 10:00 a zde se můžete na vycházku registrovat.

Muzejní noc ve sklepě

Přijďte dnes večer do Národopisného muzea, kde bude probíhat Muzejní noc. Ať už se v rámci Muzejní noci, či Noci kostelů rozhodnete navštívit cokoli, nevynechejte právě muzeum na náměstí, kde ve sklepě budou členové spolku ukazovat výstavu Plzeň za socialismu. Krom toho jsme si pro vás připravili i tvorbu ideálního města a hraní socialistických her. Muzejní noc bude probíhat v budově NPM na náměstí Republiky 13. 25. května od 19:00 do 23:00 SELČ.

O prvních lidech, adamovi a adamovi
Filosofie

Bible začíná velmi obtížným textem. Objevuje se v něm den bez slunce, dvě nebe, dva adamové... Článek se pokouší přiblížit nesnáze výkladu začátku knihy Genesis a nabízí také schůdnou cestu pro všechny, které nenapadne vyhodit sbírku básní a strojnické tabulky jako zbytečnosti.

(obrázek "Zahrada Eden", autor Jacopo Bassano)

 

Při pohledu na stovky stran Starého zákona se žádnému čtenáři nejde divit, že ho víc láká jeho novější a o poznání útlejší pokračování. Ti odvážnější se přeci jen začtou do prvních kapitol knihy Genesis, ale nadšení je často brzy přejde a zbude jen dojem čehosi zatuchlého. Hrstka trénovaných vytrvalců dojde až na začátek knihy Numeri (čtvrté biblické knihy), než natáhne své čtenářské bačkory.

 

Bible začíná velmi obtížným textem. Úvahy nad ním se vedou na místních farnostech i na konferencích mezinárodního chlebíčkového křesťanství. Já bych na tomto místě rád oprášil prvních pět kapitol knihy Genesis a uvedl několik svých postřehů. Vy jako čtenáři z nich budete mít největší užitek, když si nejprv všech pět kapitol přečtete (ideálně v ekumenickém překladu Bible) a pak se teprve pustíte do dalšího čtení článku.

 

 

"Na počátku stvořil Bůh nebe a zemi." Vezměme to nejprv čistě technicky. Už na samém začátku je čtenář nespokojený. Má sice Zemi, nad kterou poletují obláčky, ale chybí mu tady zbytek vesmíru. Jako by o nic nešlo. Jako by Země měla nějaké výsadní postavení a vesmír byl jen pro zkrášlení oblohy. Člověku se vybaví zabedněnost dávných odpůrců heliocentrické soustavy.

 

Text pokračuje dál stručným popisem země. Po chvíli Bůh tvoří světlo a odděluje ho od tmy. Znamená to snad, že předtím bylo světlo s tmou nějak spojeno? Ještě navíc, když tma sama je nepřítomností světla, které ale - jak jsme četli - bylo právě stvořeno a je tedy přítomno? Je to celé nějaké divné.

 

(Všímavý čtenář si jistě všiml, že o adamovi jsem se zatím vůbec nezmínil. Je evidentní, že nadpis článku byl levným reklamním tahákem. Aby to ale nebyla úplně klamavá reklama, k adamovi se postupně propracuju.)

 

Začíná se nám střídat den a noc. Těžko něco soudit o jejich délce. Fyzika nám napovídá, že pozemský den byl v minulosti různě dlouhý a i dnes se jeho délka neustále trochu mění, třeba vlivem silných zemětřesení a jiných projevů zemské tektoniky. Že by při stvoření světa trval den přesně 24 hodin je přinejmenším nepravděpodobné.

 

V šestém až osmém verši tvoří Bůh nebe. Už podruhé. Tady už pohár trpělivosti technicky laděného čtenáře dočista přetéká a čtenář knihu odhazuje do kouta. Otrlejší jedinci se dočtou k verši šestnáctému, kde Bůh tvoří Slunce. A v dalším čtení jim samozřejmě brání neodbytná otázka, jak se tedy mohl střídat den s nocí, když ještě nebylo Slunce. Musíme prostě začít úplně jinak...

 

"Na počátku stvořil Bůh nebe a zemi." Pokud se vám vybaví něco jako "himl hergot" nebo "nebeský království", možná tušíte, že slovem "nebe" se tu spíš myslí místo, kde přebývá Bůh. Trochu se to zmiňuje o 18 knih dál, v Žalmech: "Nebesa, ta patří Hospodinu, zemi dal však lidem." (žalm 115, verš 16) Ano, je to v půlce Bible. Chápu, že to není nejpraktičtější. Zasazení do kontextu beru dost zeširoka.

 

Kapitoly Bible se dělí na "verše". Do toho se na začátku knihy Genesis opakuje stále stejný refrén: "byl večer a bylo jitro". Vzpomeňte na lyriku! Nejspíš jste si už všimli, že text nemá ambice být přesným technickým popisem reality. Je oslavnou básní nebo písní, možná souborem bohoslužebných textů, z nichž každý se čte v jiný den. Hlavním poselstvím začátku Bible je to, že všechno stvořil Bůh a že všechno bylo dobré. Jeho stvoření zahrnuje celý vesmír.

 

Je až s podivem, jak často se v dnešní době setkávám s "technickým" přístupem k první kapitole knihy Genesis. Postihuje často lidi, kteří sice rozumí technickým výkresům, strojnickým tabulkám a kódům počítačových programů, ale knihu poezie vyhodí do koše jako zbytečnost. Opačný extrém, kdy je člověk čistě humanitně zaměřený, sice tolik nebije do očí, ale také ho nemůžu doporučit. Proto prosím krom poezie nevyhazujte ani ty strojnické tabulky!

 

Vraťme se k textu Písma. Bůh začíná tvořit živé organismy. Přirovnal bych to k malíři, který se rozhodne vytvořit umělecké dílo tak, že chrstne trochu barvy na plátno.

 

Najdou se tací, kteří budou tvrdit, že žádný malíř není a obraz je čistě dílem náhody. Barva prostě na plátno odněkud stekla nebo vystříkla. A proč nakonec ne, můžou mít pravdu. Jen je bude trápit, že nevědí, odkud se barva vzala a proč se vůbec dala do takového pohybu, že nakonec skončila na plátně. Ale to by tolik nevadilo.

 

Další říkají, že barva se rozhodně nemohla na plátno dostat sama. Je přece nad slunce jasnější, že taková barva nemůže sama stéct ze stropu nebo snad odněkud vystříknout. Jsou přesvědčeni, že každá kaňka je geniálně promyšlená barevná plocha, která jen budí zdání náhodnosti. Kaňky na plátno umístil sám malíř tenkým štětcem.

 

A tak se nám rýsují dva protichůdné postoje a dvě skupiny lidí na opačných okrajích širokého názorového spektra. V první skupině jsou ti, co hodili do koše knihu s poezií. Pro ty je kniha Genesis nesmyslná a představa Boha směšná. Co se v Genesi připisuje Bohu, to podle nich v přírodě zařídily fyzikální zákony a evoluce. Aby vypadali učeně, začnou vám povídat něco o mutacích a o detelmimistickém chaosu, o kterém slyšeli včera večer v televizi. Druhá skupina mluví o šesti dnech po 24 hodinách a chválí Boha za to, že stvoření světa stihnul tak rychle.

 

Pravděpodobnost vzniku molekuly DNA z jednotlivých atomů je samozřejmě celkem dost nízká. Když ale vezmeme do úvahy počet atomů biogenních prvků na Zemi, množství reakcí mezi nimi a dlouhý čas, po který je Země obyvatelná, je nezanedbatelná šance, že se to povede. Atomy se prostě celkem často slučují. Navíc jak víme z moderní medicíny a biologie, molekula DNA je při vhodných podmínkách schopná se donekonečna reprodukovat a také se může zásadně měnit, aniž by se tím narušila její schopnost vytvářet živý organismus (to jsou třeba ty "mutace"). K vytvoření mnoha organismů by tak teoreticky stačila jediná molekula DNA. Z hlediska vědy tedy nejde zavrhnout náhodu. A protože věda zatím neposkytla důkaz o neexistenci Boha, nelze - z čistě vědeckého hlediska a za použití nějakých rozumných vědeckých paradigmat - zamítat ani druhou variantu.

 

Zavrhnutí biblického příběhu o stvoření světa nemívá původ v důsledném vědeckém bádání. A odmítání evoluce není cestou k větší zbožnosti.

 

Ve zprávě o stvoření se - podobně jako v evoluční teorii - nejprv objevují mořští živočichové, později suchozemští a po dobytku (savcích) přichází i člověk. Na první pohled se zdá, že je možná jakási syntéza, že Bůh třeba stvořil člověka pomocí evoluce, že malíř opravdu chrstnul trochu hmoty, energie a zákonů na velké vesmírné plátno. Je to úvaha správným směrem, ovšem není bez těžkostí. Evoluční teorie počítá se smrtí a vymíráním druhů. Podle Bible smrt přichází až jako trest za hřích a to smrt člověka. Smrti zvířat se Písmo příliš nevěnuje, trochu víc se dozvídáme snad jen z knihy Kazatel: "Kdo ví, zda duch lidských synů stoupá vzhůru a duch zvířat sestupuje dolů k zemi?" (Kazatel 3, 21) Jinak se Bible tomuto tématu příliš nevěnuje.

 

Přikročme ke stvoření člověka. První zmínku nacházíme ve 27. verši první kapitoly. Člověk je obdařen rozumem a svobodnou vůlí a tím se podobá Bohu. Následný příkaz "ploďte a množte se" si dnes mnozí křesťané vykládají tak, že člověk je povinen najít si životního partnera a mít s ním děti. Příkaz je ovšem dán ještě ve světě bez hříchu, před pádem člověka. Po pádu už raději apoštol Pavel říká: "Jsi bez ženy? Žádnou nehledej!" (1. Korintským 7, 27)

 

Zatím se neobjevilo jméno, které Bůh člověku dal, takže se podíváme dál, do druhé kapitoly.

 

"A Bůh požehnal a posvětil sedmý den, neboť v něm přestal konat veškeré své stvořitelské dílo." 8,24% biblických vykladačů je toho názoru, že to bylo ve čtvrtek. A teď vážně (aspoň trochu): že se ze "sedmého dne" postupně odvodila u židů sobota a u křesťanů neděle je celkem v pořádku. Tyhle dny nabyly na významu hlavně tradicí, tedy vlastně dlouholetým používáním. A tradici - aspoň v tomhle ohledu - nedoporučuju zavrhovat. Důležité je, že den odpočinku se opakuje každý sedmý den. Adventistům sedmého dne pak vzkazuju, že země byla doopravdy stvořena v úterý a že by rozhodně měli nosit na svém oblečení třásně a purpurové stuhy, jak je to přikázáno v knize Numeri.

 

Opakuje se nám zpráva o stvoření: "I vytvořil Hospodin Bůh člověka, prach ze země, a vdechl mu v chřípí dech života." Prach může mít i jiný význam než pouze materii, ze které byl člověk vytvořen. I tak je dobré si všimnout, že člověk je opravdu postaven z úplně stejných částic jako prach. Protony, neutrony, elektrony a pár dalších... proto nesmí chybět onen "dech života", Duch Boží, který oživuje. Přestože čím dál tím lépe rozumíme pochodům v lidském mozku, pořád nám uniká podstata uvědomění si sebe sama. To totiž dělá rozdíl mezi námi a prachem.

 

Bůh dává člověku zahradu. Mezi lidmi kolují vtipy o tom, že nejstarší povolání jsou prostitutka a zloděj. Zde ovšem vidíme, že první byl zahradník. Dostal na starost celou velkou zahradu vyjma "stromu poznání dobrého a zlého". Někdo myslí, že člověk z něho za čas pojí jablka, jiný zas předpokládá fíky. Jablka ovšem rostou na jabloni a fíky na fíkovníku, kdežto tohle je "strom poznání dobrého a zlého". A klidně to mohla být jabloň, proč by ne. Nevíme. Je dobré si všimnout, že to byl i strom poznání zlého. Takže už tehdy zlo existovalo, jen Bůh k němu člověku řekl, že od zla je lepší se držet dál.

 

I řekl Hospodin Bůh: "Není dobré, aby člověk byl sám. Učiním mu pomoc jemu rovnou." Pod slovem "pomoc" si samozřejmě mnozí v minulosti představovali loajálního otroka, který doma navaří a vypere. Protože se ale stejné slovo "pomoc" (hebrejsky "ezer") používá i pro Boha, je vidno, že význam bude trochu jiný. Tedy: pomoc JEMU ROVNOU. A když pak v Novém zákoně apošto Pavel zavádí "jako církev je podřízena Kristu, tak ženy mají být ve všem podřízeny svým mužům", ani tady nejde hledat pro muže nějakou lákavou výhodu. Vždyť muži jsou tu přirovnáváni ke Kristu, který pro svou církev visel na kříži. A do toho se nikdo moc nehrne.

 

"A Hospodin Bůh utvořil z žebra, které vzal z člověka, ženu a přivedl ji k němu. Člověk zvolal: Toto je kost z mých kostí a tělo z mého těla!" Občas se o hezké ženě řekne: "To je ale kost!" A tedy podle knihy Genesis opravdu je.

 

Jméno člověka stále nikde, a tak přikročíme ke třetí kapitole. Zde se žena nejprv baví s hadem, potom utrhne plody ze stromu poznání dobrého a zlého, jí je a dá je i svému muži. Nejprv se baví s hadem a záhy na to podává plody muži. Někteří vykladači z toho usuzují, že tedy muž stál vedle ženy a to dost možná i tehdy, když se bavila s hadem. Al Andrews, Larry Crabb a Don Hudson, inspirování tímto textem, napsali knihu "Adamovo mlčení". Vyčítají adamovi jeho mlčení ve chvíli, kdy měl promluvit a rázně zarazit hadovy polopravdy. Had správně řekl, že člověk bude znát dobré i zlé. Jen zapomněl dodat, že člověk - narozdíl od Boha - se nad to nedokáže povznést, ale zatouží po zlu.

 

Bráno popořadě: Bůh stvořil zlo a také strom, který člověku umožnil zlo poznat. Pak také dal člověku svobodnou vůli a strom mu postavil do jeho zahrady. Také mu k němu umožnil přístup a stvořil i ďábla, který se proti Bohu vzepřel a později v zahradě člověka pokoušel k ochutnání plodů ze stromu. Vyvstává otázka, proč to Bůh vůbec takhle udělal. Popravdě to nikdo neví. Jen je jasné, že Bůh si lidské svobody (a možnosti volby) cenil natolik, že to takhle provedl. Mohl stvořit poslušné loutky, které by vždycky volili správně, a strom poznání dobrého a zlého nemusel do zahrady vůbec umisťovat. Ale udělal to jinak. Proto když dnes někdo svaluje vinu za bídu světa na Boha, má v jistém ohledu pravdu. Ano, Bůh tehdy všechno jaksi narafičil, nalíčil, nastražil. Jistě. Ale co dnes? A včera. A předevčírem...

 

Na Boha se často hledí i opačně, tedy je to někdo, kdo by měl zjednat pořádek. Někdy slýchávám: "Kdyby byl Bůh, tak by určitě nebylo tolik zla na světě." Křesťaství k tomu říká: Pokud Bůh je, pak sice zlo dopouští, ale jen v omezené míře a navíc slibuje potrestání hříšníků (byť často až po smrti). Pokud Bůh není, pak je svět opravdu tak zlý, jak to vidíte, a navíc není nikdo, kdo by to vylepšil.

 

Od verše dvanáctého muž svaluje vinu na ženu a na Boha a žena dál svaluje vinu na hada. V patnáctém verši Bůh zaslibuje, že potomek prvních lidí "rozdrtí hadovi hlavu". Situace je tedy nepříjemná, ale aspoň je tu náznak nějakého budoucího řešení. Scéna s rozdrcením hadí hlavy se pak objevuje ve známém zpracování pašijí od Mela Gibsona.

 

V sedmnáctém verši se poprvé objevuje mužovo jméno: Adam. A muž o pár veršů dál pojmenovává svou ženu "Eva", aby tak naznačil, čím je pro něj důležitá. Jde přece o toho potomka, který později všechno vyřeší. Se jmény prvních lidí je to ale ještě trochu složitější. Pokračujme ve čtení...

 

Zkuste si představit někoho, kdo je zlý a ještě k tomu nesmrtelný. Bůh nechce dopustit, aby po zemi chodili nesmrtelní zlí lidé, a tak je vyhání od stromu života.

 

Ve čtvrté kapitole se Adamovi a Evě narodí Kain s Ábelem. Po tom, co Kain zavraždí Ábela, je vyhnán jako psanec. Ve čtrnáctém verši říká: "Každý, kdo mě najde, bude mě moci zabít." Koho se ale tolik bál? Copak na celé zemi nežil jen on se svými rodiči? V sedmnáctém verši se naprosto znenadání objevuje Kainova žena. Byla to snad Eva, jediná tehdy žijící žena? Jistě ne. Protože Boží zákon (zmíněný v prvních pěti knihách Bible) něco takového zapovídá, je zřejmé, že ani od začátku stvoření tomu tak nebylo, stejně jako nebylo možné někoho zavraždit, i když ještě nebylo vydáno Desatero přikázání.

 

V dalších verších se objevují další lidé a není vůbec jasné, odkud se na světě berou. Vysvětlení přináší až pátá kapitola. Zde se znovu opakuje zpráva o stvoření člověka. Bůh stvořil člověka jako muže a ženu a OBĚMA jim dal jméno "adam", což je hebrejsky "člověk". Zde se střetávají dva pohledy na lidstvo. Jeden říká, že Bůh nějakým způsobem vytvořil celé lidstvo, že je jaksi stvořitelem všech lidí. Tím se vysvětluje náhlý příchod Kainovy ženy. Druhý pohled připomíná, že první hřích byl konkrétním činem konkrétních lidí, kteří svým rozhodnutím vnesli do světa smrt a zlo. Tím se zase ukazuje, že Bůh trestá konkrétní činy. A tu si srdce technicky laděného čtenáře opět posteskne, že to není dost jasně napsané a že se těžko chápe, jak vůbec může křesťanství držet oba ty pohledy zároveň.

 

Pátá kapitola končí u Noeho. Ani jeho příběh stále ještě není tou vytouženou exaktní historií. Snad by se jí technicky laděný čtenář dočkal u příběhu praotce Abrahama, nebýt toho, že se tam pořád vyskytuje nějaký ten Pán Bůh se svými divnými plány a zázraky.

průměrné hodnocení:
hodnoceno:
Zobrazit komentáře

Pro přidávání komentářů se musíte přihlásit.

Komentáře k článku:
Schovat komentáře