PŘIHLÁŠENÍ



Zapomněli jste heslo?
.

Nejste ještě registrováni?
.

NOVINKY

Kniha, která ovlivnila můj život

Předkládáme před vás výzvu. Napište nám o knihách, které nejvíce ovlivnili vás život. Vaše texty zveřejníme na těchto stránkách a necháme je přečíst i ostatním. Můžete psát o knize jediné, nebo napsat více příspěvků o více knihách. Z vlastní zkušenosti víme, že v každém věku a v každé zkušenosti je stěžejní jiná kniha. Nebojte se proto rozepsat. Těšíme se na vaše díla, kterými možná inspirujete i jiné a třeba jim ukážete knihu, která je pak také ovlivní. Vaše příspěvky posílejte na lukas.houska@seznam.cz

Noc literatury 2015

Noc literatury, která se v Plzni uskuteční zítra (13.5.), veřejnosti netradičním způsobem přibližuje současnou evropskou literaturu prostřednictvím série veřejných čtení. V Plzni se s touto zajímavou událostí můžete setkat například v DEPO 2015, Papírna Plzeň, Zastávka Plzeň a na dalších netradičních místech. Seznam všech míst a příslušný program najdete zde.

Knihy mají zelenou

Na zítřek (23. 4. 2015) připadá Světový den knihy a autorských práv. Při této příležitosti bude probíhat akce s názvem Knihy mají zelenou, při níž se můžete těšit na knihy se slevou 15% a ve vybraných knihkupectvích navíc na autorská čtení či jiné doprovodné akce. Více informací o poslání a programu projektu naleznete zde.

Zimní povídková soutěž

V rámci sekce Povídkáři, jsme připravili povídkovou soutěž. Tedy soutěž, jde spíše o vzájemně inspirační povídkovou výzvu. Princip je jednoduchý. Jsou ustanovena dvě témata a je na vás, těch, co rádi píšete povídky, zda tyto témata, přijmete za své a přidáte se s námi do klání autorů.

Více v článku.

První povídka zveřejněna

Vážení uživatelé a návštěvníci. Pro začátek jsme pro vás připravili první povídku z ruky Martiny Kratochvílové, která se nechala inspirovat Edgarem Alanem Poem a jeho povídkami. Výsledek posuďte sami v této povídce.

Příběhy za příběhem
Povídkáři - Blog

Už je to skoro tři roky, kdy jsem se dívala na chodby Mikulášského gymnázia a viděla všechny ty vítěze matematických olympiád a fyzikálních soutěží, na naše fotbalisty, kteří se marně snaží umístit v nějakém plzeňském školním přeboru, a přemýšlela o těch zanedbaných sférách, které se nedají kalkulovat a měřit. Tak co s nimi? V literatuře nemůžeme soutěžit, v literatuře nechceme soutěžit. Tenhle fakt je často opomíjený. Literatura má přesah, má duši. Jistěže se dá ocenit různě, jistěže se dá dělit a řadit (i když vždy neodbytně vynecháváme finální verdikt), ale o to tu přeci nejde. Kdo si píše jen tak pro sebe, má co říct. A mě zajímá, co říká, chci si to poslechnout a - teď trochu sobecky - toužím po tom, aby také mě někdo poslouchal.

Vyvěsila jsem letáčky po chodbách a na dveře od záchodů, že se ve školní knihovně pořádá autorské čtení, kde může kdokoli cokoli přečíst a kdokoli může přijít poslouchat. Nějaká moje neustále se podceňující část počítala i s variantou, že nikdo nepřijde, ale kdo by to čekal, přišlo něco málo pod dvacet lidí. Smáli jsme se, předčítali si, tleskali, bavili se, diskutovali. Zabředli jsme do různých až filosofických debat, kdykoli někdo básní či povídkou uvedl zajímavé téma. Byla jsem nadšená a několikrát jsme akci opakovali, chodilo čím dál tím víc lidí a co bylo (a je) důležitější, vraceli se.

Občas jsme si něco upekli, ale nemohli jsme si uvařit ani čaj, takže jsem sebrala odvahu a zkusila přesunout čtení do kavárenského prostředí. Byla jsem nervózní, kolik cizích lidí může být nalákáno nabídkou předčítat zas jiným úplně cizím lidem? A světe div se, bylo narváno! Vždy jsme museli sedět i na zemi a několikrát se nedalo vůbec projít, házeli jsme po sobě sušenky a přeskakovali se. Nikdy jsem po nikom nechtěla, aby si stoupl, aby mluvil do mikrofonu, aby musel být nad námi jako na pranýři a my ho soudili. Většina lidí čte ze svého místa s hrnkem čaje v ruce a v místnosti je takové ticho, že to vůbec nevadí.

V současné době mi PCFU pomáhá najít různá zajímavá místa, kam bychom čtení přesunuli. Chceme pokaždé jiné. Ne všechny jsou v centru, takže jsem stejně nervózní jako úplně poprvé a pevně doufám, že nikoho nezklamu.

Postupem času jsem poznala slam a zjistila, že různé literární akce probíhají v různých městech a že Plzeň je plná pisálků, kteří nemají nouzi o místa, kde se předvést. Troufám si ale říct, že tato akce je trochu jiná. Nespadá totiž do této kategorie, nechodí na něj lidé, kteří se chtějí ukázat. My chceme poslouchat a být poslouchání. Nechceme uznání, ale pochopení. To je příběh Autorského čtení, to je příběh, za kterým se skrývají příběhy.

průměrné hodnocení:
hodnoceno:
Zobrazit komentáře

Pro přidávání komentářů se musíte přihlásit.

Komentáře k článku:
Schovat komentáře