PŘIHLÁŠENÍ



Zapomněli jste heslo?
.

Nejste ještě registrováni?
.

NOVINKY

Přihlaste se na vycházku po pohostinství Plzně

V úterý sedmnáctého dubna se uskuteční netradiční vycházka po významných, zaniklých i současných hospodách, kavárnách a restauracích Plzně. Těšit se můžete na výpravu po významných pohostinstvích staré Plzně, historii toho, co lidé dříve jedli, ale podíváme se i do historie nedávné a nevynecháme ani současnou gastronomickou nabídku Plzně. Vycházka je zdarma, nicméně je nutné se registrovat, protože kapacita je jen 30 míst.

Registrujte se na vycházku

Kde stál dům plzeňského kata? Z jakého místa se začala Plzeň stavět? Kde najdeme zbytky barokního opevnění? To je jen část informací, které se dozvíte na nejoblíbenější vycházce po nejstarších místech Plzně. Letos proběhne zřejmě jen jednou, tak neváhejte a přidejte se. Vycházka vás opět provede viděnými i skrytými pozůstatky nejstarší plzeňské historie. Už zítra 7. dubna od 10:00

Registrace Vycházky: Valdštejnské strojírny

Třetího dubna vyrazíme na další komentovanou vycházkou. Tentokrát na poměrně krátkou, která vás zavede do ulic, kde kdysi vznikala průmyslová minulost Plzně. Valdštejnské strojírny stojí jako základní kámen u vzniku pozdějších Škodových závodů. Pojďte společně s námi projít to, co po tomto závodě ve městě zbylo mezi obytnými domy. Vycházka vám nezabere ani hodinu.

Registrace na vycházku

Vycházka po zmizelých místech 2 volně navazuje na minulý rok pořádanou vycházku po zmizelých místech. Tato vycházka nás na rozdíl od té minulé vezme na východní stranu města. Projdeme si místa, která byla kdysi naprosto odlišná od podoby, kterou nesou dnes. Společně tak navštívíme prostor U Jána, Nádražní ulici, či dům U Zvonu. Pro účast na vycházce je nutné se registrovat. Kapacita je jen 30 míst. Formulář k registraci naleznete po rozkliknutí tohoto článku.

Plzeňská Šedesátka netradičně!

V rámci přednáškového cyklu "Plzeňská 60", kterou pro Vás připravujeme ve spolupráci s Národopisným muzeem Plzeňska, proběhne v úterý 6. března komentovaná prohlídka výstavy "Josef Hodek a kniha". Výstavou, kterou u nás budete moci navštívit až do 8. dubna, vás zdarma provede její autor Dominik Mačas.Doražte na tuto velmi netradiční Šedesátku! 

Strážci paměti času - díl první: ALOIS RIEGL
Filosofie

Primární otázka, které osobnosti propůjčit prvenství a zároveň ji tak určit jako nejvhodnější pro vstup do tohoto pozapomenutého koutu umělecko-historické a kulturní oblasti lidského myšlení, byla zodpovězena velice snadno. Úvodní díly mají vždy za úkol poskytnout vhled do tématu způsobem, který umožní čtenáři, aby se rozhodl, zda chce ve sledování začínajícího cyklu pokračovat. Je tedy vhodné respektovat potenciálně minimální orientaci v dané problematice a současně vypovědět co nejvíce o struktuře, návaznosti a směřování připravovaného seriálu. Kdo jiný by mohl být vhodnějším aspirantem na zasvěcení do oboru české památkové péče se všemi jejími konotacemi, současnými problémy a teoreticko-filosofickými východisky, než „zakladatel“ moderní památkové péče, tedy muž, jehož jméno je stále spojováno s autorstvím dosud jediné komplexní teorie tohoto oboru?[1] Představme si ve stručnosti původce „metodického instrumentáře“ „závažné části duchovního základu“ soudobé památkové péče Aloise Riegla.[2]

Primární otázka, které osobnosti propůjčit prvenství a zároveň ji tak určit jako nejvhodnější pro vstup do tohoto pozapomenutého koutu umělecko-historické a kulturní oblasti lidského myšlení, byla zodpovězena velice snadno. Úvodní díly mají vždy za úkol poskytnout vhled do tématu způsobem, který umožní čtenáři, aby se rozhodl, zda chce ve sledování začínajícího cyklu pokračovat. Je tedy vhodné respektovat potenciálně minimální orientaci v dané problematice a současně vypovědět co nejvíce o struktuře, návaznosti a směřování připravovaného seriálu. Kdo jiný by mohl být vhodnějším aspirantem na zasvěcení do oboru české památkové péče se všemi jejími konotacemi, současnými problémy a teoreticko-filosofickými východisky, než „zakladatel“ moderní památkové péče, tedy muž, jehož jméno je stále spojováno s autorstvím dosud jediné komplexní teorie tohoto oboru?[1] Představme si ve stručnosti původce „metodického instrumentáře“ „závažné části duchovního základu“ soudobé památkové péče Aloise Riegla.[2]

Základní životopisné informace

Data

Narodil se 14. ledna 1858 v Linci, zemřel 17. června 1905 ve Vídni.

Studium

Rieglův studijní start nepředstavuje žádné velképřekvapení - klasickou volbou gymnázia se nijak neliší od většiny intelektuálů uplynulých staletí, co nás ovšem v jeho životopise zaujme více, je poznámka o „nedobrovolném studiu“ na právech ve Vídni, jež jistě jeho osud polidšťuje a dost možná v nás podvědomě vzbuzuje jistá soucitná gesta či dokonce pocit sounáležitosti. Nicméně s potěchou se dále dočteme o jeho emancipačním kroku spočívajícím v obratu ke studiu filosofie a dějin. Abychom ovšem portrét mladíka snícího o tom, že svůj život zasvětí záchraně uměleckého odkazu předků, příliš neglorifikovali a navrátili ho realitě, musíme podoktnout, že prvotní zklamání z vyprázdněného a zpátečnického oboru zachránily teprve jeho cesty za hranice monarchie a přičinlivé vedení světaznalého profesora. Riegl tehdy objevil dějiny umění a jistě chápeme, nakolik osudové setkání to pro něj bylo. Onen obrat ke studiu umění údajně způsobil jeho „bytostný estetismus“ a „záliba v širokém rozměru psychologického a obecně dějinného nazírání“. [3] Po podnětných studiích se Riegl začal souběžně věnovat praxi, kdy jej zlákalo muzejní prostředí a vzrůstající kurátorské ambice, přičemž se z počátku poněkud odklonil do světa užitého umění.

Specializace

Alois Riegl byl osobností vymykající se běžné kategorické klasifikaci, neboť jeho vědecká a publikační činnost zahrnuje celou řadu témat. Nebudeme proto zacházet do podrobností. Obecně je považován za historika a teoretika umění a filosofa. Byl orientován na kulturně-teritoriální oblast západní civilizace. Chceme-li si utvořit poněkud specifičtější představu, uveďme, že se věnoval různým etapám umělecké činnosti v historii starého kontinentu, počínaje rozborem stavebnictví, výtvarné produkce a skulptur starověkého římského impéria, přesahujíce do sféry lidové tvorby a oděvního umění v proměnách času a v neposlední řadě se působivě angažoval v reinterpretaci epochy italského baroka. Nicméně přece jen je možné nalézt jednotící rámec myslitelových intencí. Riegl se zabýval rozlišovacími kritérii jednotlivých období, prvky a specifiky slohů a zejména dobově podmíněným kontextem vývoje estetického ideálu. Světu přinesl jedinečnou teorii stylu založenou na pojmu uměleckého chtění (Kunswollen). V oblasti památkové péče pak přispěl definiční koncepcí památky a její podstaty, jakož i podrobnou reflexí historie oboru a vlastní anticipační analýzou vnímání památek v atmosféře budoucí západní kultury.

Působení (instituce)

Akademické působení Rieglovo je spjato s vídeňskou univerzitou, kde na sklonku devadesátých let devatenáctého století obdržel řádnou profesuru. Záslužné činnosti v oblasti památkové péče, jíž nakonec v praxi zasvětil pouhé tři roky, se věnoval z postu generálního konzervátora Centrální komise pro péči o památky v rámci Státního památkového úřadu ve Vídni. Redigoval taktéž časopis Komise. Pozoruhodný je právě onen přechod od teoretické kontemplace a bytostně filosofického nazírání světa k výkonu praktického poslání památkového ústavu. Čas, jenž mohl tomuto úkolu zasvětit, byl vinou neodvratných okolností značně zkrácený, nicméně navzdory tomu jej lze identifikovat jako příznak Rieglova vnitřního přerodu. Ostatně jak poukazují patřičné prameny, stálo za ním „přehodnocení smyslu památkové péče“ jeho osobou.[4]

Významné životní úspěchy, ocenění

Názorově pestré dílo nalézá dodnes uznání u řady světových odborníků na umění a kulturu. Ačkoli by se nám mohlo zdát, že ideje myslitele přelomu devatenáctého a dvacátého století musí být nutně zasypány sutinami času a že k jeho staromódním spisům není třeba se vracet, opak je pravdou. Bez ohledu na to, zda se obrátíme k českým, poněkud konzervativněji orientovaným autorům, či k vědcům a profesorům z anglosaského prostředí, nalezneme vždy doklady silného inspiračního vlivu a důraz na přetrvávající výpovědní hodnotu tohoto rakouského teoretika vídeňské školy. Pokud budeme pátrat po bezprostředním dosahu Rieglových myšlenek směrem k jeho následovníkům a navazujícím generacím zjistíme, že patrně největší účinek vyvolat právě v českém okruhu badatelů. Zanechal zde své vlastní žáky, posluchače vídeňských přednášek, z jejichž řad se rekrutovali skuteční nositelé rieglovského odkazu, kupříkladu Maxe Dvořáka či Vojtěcha Birnbauma, jimž bude jistě věnován prostor v některém z pokračování tohoto seriálu. Zprostředkovaně pak ovlivnil také Zdeňka Wirtha, dalšího z význačných jmen české památkové péče, k němuž se rovněž dostaneme.

Myšlenky a odkaz

Interpretace Rieglova díla si jistě zasluhuje mnohem více než pár odstavců. Pro tento okamžik proto poskytneme příslib, že se mu budeme věnovat v pokračování tohoto dílu a dost možná na něj narazíme také v jiných souvislostech.

Pokud bychom měli Aloise Riegla znát byť z jednoho jediného důvodu, teoretické rozpracování a specifikace prvního památkového zákona pro rakouskou monarchii jeho osobou jistě takovým důvodem je. K této informaci netřeba nic dodávat, jistě cítíme, nakolik zásadním příspěvkem Rieglovo dílo bylo. Jak jsme již zmínili výše, poslední čas svého života zasvětil rakouský historik umění péči o paměť času, péči o paměť předchozích generací. Měl potřebu se vyjádřit ke stavu památkového fondu své vlasti a byl povolán, aby jeho činy ve svých důsledcích upravily poměry také u nás. Tento pocit sám vyjadřuje:

„Úvahy vyslovené v tomto spise vděčí za svůj vznik úkolu, kterým mne pověřilo prezidium c. k. Ústřední komise pro umělecké a historické památky: pokusit se navrhnout plán reorganizace veřejné památkové péče v Rakousku. Nutným předpokladem toho, že dnes pociťujeme potřebnost takové reorganizace jako obecnou a naléhavou, byla hluboká proměna, kterou v posledních letech prodělaly naše názory na podstatu a požadavky kultu památek.“ [4]

Rieglovy postuláty vyšly rovněž v samostatném spise s názvem Moderní kult památek (Der moderne Denkmalkultus), kterým se autor dotkl veřejnosti. Poprvé se tak před větší množství čtenářů dostává spisek, poukazující na význam kulturně utvářených hodnot společnosti a jejího historického odkazu. Poprvé je definován syndrom minulého dědictví, syndrom památkový. Neostýchejme se s odborníky za zády prohlásit Rieglovu teorii za revoluční, přelomovou a pro nepočetné příznivce památkové péče za bazální, až klasickou literaturu. Něco o nastíněném filosofickém systému si však povíme příště.

 

POZNÁMKY

[1] V tomto smyslu se shodně vyjadřují všichni autoři, z jejichž prací je čerpáno, viz seznam literatury.

[2] Cit. dle Ernsta Bachera. Viz HLOBIL, Ivo. Alois Riegl a teorie moderní památkové péče, in: Na základech konzervativní teorie české památkové péče, s. 81. (Hlobil vypracoval jediný komplexnější životopis A. Riegla, zejména s použití pamětí rieglovce Maxe Dvořáka. Zdroje jsou pochopitelně výhradně v německém jazyce, Hlobil tedy podnikl velice záslužnou práci, když je konečně přiblížil českému čtenáři).

[3] HLOBIL, Ivo. Alois Riegl a teorie moderní památkové péče, in: Na základech konzervativní teorie české památkové péče, tamt.

[4] HLOBIL, Ivo. Alois Riegl a teorie moderní památkové péče, in: Na základech konzervativní teorie české památkové péče, s. 82.

[5]RIEGL Alois, Moderní kult památek – jeho podstata a vývoj. Poprvé vydáno roku 1903 v německém originále: Der moderne Denkmalkultus: Sein Wesen und seine Entstehung. I. Auflage.Vien und Lipzig: W. Braumüler, 1903. Dostupno on-line na https://archive.org/details/modernedenkmalk00denkgoog. Česky s doslovem I. Hlobila vyšel tento spis až roku 2003(!) in: RIEGL, Alois. Moderní památková péče. Cit. dle s. 9 tohoto vydání.)

 

POUŽITÁ (DOPORUČENÁ) LITERATURA

[Kolektiv autorů] Péče o architektonické dědictví: Vybrané kapitoly k tématu péče o stavební a umělecké památky. I. díl, Vývoj a východiska památkové péče, její právní ukotvení a ekonomické přístupy.Praha: Idea Servis, 2008. ISBN 978-80-85970-59-3.

HÁJEK, Tomáš. Zánik a vznik památkových péčí. Filosofie památkové péče. Praha: Epocha, 2005. ISBN 80-86328-71-6.

HLOBIL, Ivo. Na základech konzervativní teorie české památkové péče. Praha: NPÚ, 2008. ISBN 978-80-87-104-32-3.

PETRÍKOVÁ, Olga – LOUDA, Tomáš. Legislativní analýza právních předpisů v oblasti památkové péče. Pardubice: Univerzita Pardubice, 2013. ISBN 987-80-7395-741-4.

RIEGL, Alois. Moderní památková péče. Praha: NPÚ, 2003. ISBN 80-86234-34-7.

Cizojazyčné zdroje (články):

TATE PAPERS (Tate online research journal): BARASSI, Sebastian. The Modern Cult of Replicas: A Rieglian Analysis of Value in Replication. October 2007, Tate Papers Issue 8.ISSN 1753-9854. Dostupné on-line na: www.tate.org.uk/research/publications

COLUMBIA GSAPP (Graduate School of Architecture, Planning and Preservation): ARRHENIUS, Thordis.The Cult of Age in Mass-Society: Alois Rigel’s theory of Conservation. Dostupné on-line na: www.arch.columbia.edu

Nordic Journal of Architectural research: ARRHENIUS, Thordis. The Fragile Monument: On Alois Riegel´s Cult of Monuments. Dostupné on-line na: www.architekturforskning.net

 

ZDROJE OBRÁZKŮ

en.wikipedia.org

www.muzeumantikvarium.hu

www.npu.cz

www.religiousstudies.yale.edu

www.renaud-bray.com

průměrné hodnocení:
hodnoceno:
Zobrazit komentáře

Pro přidávání komentářů se musíte přihlásit.

Komentáře k článku:
Schovat komentáře