PŘIHLÁŠENÍ



Zapomněli jste heslo?
.

Nejste ještě registrováni?
.

NOVINKY

Druhá Šedesátka proběhla

29. listopadu proběhla již druhá Šedesátka, tedy přednáška z cyklu, který má popularizovat zajímavé otázky historie, vědy a místopisu. Přednášejícím byl Tomáš Konečný, který promluvil o době vzniku povinné školní docházky a o tom, jak se školství a věci s ním spojené pak vyvíjely. Děkujeme našemu Národopisnému Muzeu, jako spolutvůrci Šedesátek i Tomášovi, že přijal pozvání. Na další Šedesátku se můžete těšit již 19. prosince. 

První Nedělní debata

Diskuze? To je přeci jednoduchá záležitost. Ale je tomu skutečně tak? Rádi bychom vás pozvali na první Nedělní debatu, která má za cíl vyžívat se ve šťourání v tom, co je to vlastně debata. Formát nedělních debat volně navazuje na námi organizovaný Degnáz. První Nedělní debata přijde již 19. Listopadu a bude se konat v Café Regner od 18:00.

Přednáška: Ukecané domy

Díky spolupráci se Skautským institutem vás můžeme pozvat na přednášku o detailech a kuriozitách na plzeňských domech. Přednášejícím bude Lukáš Houška a samotná přednáška proběhne v domě Americká 25 od 19:00. Více o ní zde.

Šedesátka: O výbušné politice

Politický terorismus 19. století je tématem první přednášky Tomáše Konečného z cyklu Šedesátka, kde vám chceme přinášet zajímavé přednášky z historie, vědy a kultury a to popularizační formou. První proběhne už dnes 25. října od 17:30 v budově Národopisného muzea na náměstí Republiky v Plzni. Více info zde a zde

Registrace na vycházku kolem Mže

Právě nyní zahajujeme registraci na komentovanou vycházkou kolem řeky Mže. V rámci této vycházky vás vezmeme na místa staré Plzně, kde se řeka dotkal její historie a utvářela její život. Řeka Mže je pravděpodobně nejdůležitější řekou pro město a proto se kolem soustředilo velké množství zajímavých zákoutí, provozů a příběhů.

The Piano
Filmotéka

Považuji tento film za základ. Jestli o sobě někdo tvrdí, že má rád filmy a něco o nich ví, určitě viděl Piano. Jestli ne, tak má veliké mezery. Přiznám se, že já sama jsem ho viděla až v roce 2012 a nechápu, jak jsem bez něj mohla do té doby žít. Samozřejmě jsem o něm něco věděla, ale nikdy mě to nelákalo. Jestli je tady někdo taky tak nerozhodný, ať neváhá. Rychle se na tento film povívejte.

Austrálie, Nový Zéland, Francie - 1993

Režie: Jane Campion

Hudba: Michael Nyman

Hrají: Holly Hunter, Harvey Keitel, Sam Neill, Anna Paquin

Ocenění: 3× Oscar – herečka v hlavní roli, herečka ve vedlejší roli a scénář

 

Považuji tento film za základ. Jestli o sobě někdo tvrdí, že má rád filmy a něco o nich ví, určitě viděl Piano. Jestli ne, tak má veliké mezery. Přiznám se, že já sama jsem ho viděla až v roce 2012 a nechápu, jak jsem bez něj mohla do té doby žít. Samozřejmě jsem o něm něco věděla, ale nikdy mě to nelákalo. Jestli je tady někdo taky tak nerozhodný, ať neváhá. Rychle se na tento film povívejte.

Jde o neuvěřitelně krásné a procítěné romantické drama. Příběh se odehrává na Novém Zélandu v polovině 19. století, kdy zde probíhala britská kolonizace. Pro bílé osadníky to však nebyl nějaký ráj na zemi. Postavy ve filmu se neustále boří po kolena v bahně a jsou smáčeni deštěm. Ale právě to dotváří geniální atmosféru.

Hlavní hrdinka Ada přijíždí se svojí malou dcerou do tohoto nehostinného prostředí, aby zde začala nový život se svým manželem, kterého nikdy předtím nepotkala. Protože je němá a má tak trochu vlastní svět, nemá to zde nijak lehké. Může se dorozumět pouze se svojí dcerou a s venkovním světem komunikuje pouze s potížemi. Jedna věc jí však dovoluje promlouvat nahlas. Je to její obrovské milované piano, které si s sebou nechala přivést až z daleké Anglie. Její manžel ho však prodá Bainesovi, jednomu z místních osadníků, který je do Ady až posedle zamilovaný. Dovoluje jí na klavír hrát, ale chce něco na oplátku. Ona o něj však nestojí. Rozehrává se tak milostný trojúhelník, který hltáte (doslova) s každou další zahranou notou.

Více už prozrazovat nechci. Podívejte se na Piano radši sami a udělejte si vlastní názor. Já, když jsem film sledovala poprvé, jsem seděla přikovaná k židli a ani jsem nedýchala. Nejde o nic vulgárního. Naopak. Nikdy bych neřekla, že Harvey Keitel dokáže zahrát takovouto roli. Vše je tak něžné a hluboké.

A abych náhodou nechválila málo, musím se ještě zmínit o soundtracku. Podle mě patří možná do desítky nejlepších vůbec. Je jednoduše dokonalý. Celý je tvořen klavírními skladbami, které z velké části hraje sama Holly Hunter. Díky jejím dovednostem bylo možné natáčet takové záběry, které se v jiných filmech nevidí. Protože na klavír hrála sama, nebylo nutné vše sestříhávat.

Pokud se tedy chcete přenést na Nový Zéland a prožít "osudovou" lásku, tento film je pro vás jako dělaný. A určitě není jen pro ženy.

„There is a silence where hath been no sound.

There is a silence where no sound may be.

In the cold grave, under the deep deep sea.“

 Thomas Hood

 

Zdroj obrázků:

http://hqdesktopwallpapers.net/

http://2.bp.blogspot.com/

http://www.thefancarpet.com/

 

 

 

 

 

 

 

průměrné hodnocení:
hodnoceno:
Zobrazit komentáře

Pro přidávání komentářů se musíte přihlásit.

Komentáře k článku:
Schovat komentáře