PŘIHLÁŠENÍ



Zapomněli jste heslo?
.

Nejste ještě registrováni?
.

NOVINKY

Vycházka za zbořenými památkami: Trochu jinak

Přijměte pozvání na komentovanou vycházku za zbořenými památkami Plzně, která vás tentokrát vezme netradiční trasou a podíváte se tak i na aktuální bourání jednoho z cenných domů Plzně. Budeme mít doslova poslední možnost jej spatřit. Vycházka se bude konat proto o půl hodiny dříve, než bylo avizováno na facebooku. Sejdeme se tak 13. května již v 17:30. Zde se můžete registrovat.

Pojďte s námi za vodou

Voda a město. Velké téma, obzvláště pro Plzeň. Přijměte pozvání na speciální komentovanou vycházku, která vás 7. května od 18:00 vezme za vodou Plzně. Na vycházku je potřeba se registrovat, otevíráme proto registraci pro třicet z vás.

Zveme vás na vycházku kolem prostoru U Jána

Další komentovaná vycházka povede kolem prostoru zvaného U Jána. Dnešní rozsáhlá křižovatka nese jméno sochy sv. Jana Nepomuckého a rozhodně to není jediná zajímavost, která se s tímto významným prostorem Plzně spojuje. Proto neváhejte a přidejte se k nám 26. dubna od 18:00, kdy vycházka začne. Zde se můžete přihlásit, kapacita je opět 30 míst.

REGISTRACE: Za legendami a historkami

Již v neděli 21. dubna od 19:00 vás vezmeme za legendami, historkami a příběhy Plzně. Kdysi živé město bylo plné příběhů a povídaček, které měly mnohdy edukativní charakter, mnohdy byly pro pobavení a jindy skrývaly kus historie Plzně. Pojďme tyto příběhy společně poznat. Registrace je otevřena již tradičně pro prvních třicet z vás.

Registrace na vycházku po hradbách

Právě otevíráme registraci třiceti volných míst na vycházku po hradbách, která proběhne 11. dubna od 18:00. Vycházka vás zavede za zbytky fortifikací, bran a věží, které se ještě nacházejí v Plzni. Společně objevíme již z velké části zbouraný fascinující opevňovací systém Plzně, který kdysi budil respekt a byl význačným technickým dílem.

The Piano
Filmotéka

Považuji tento film za základ. Jestli o sobě někdo tvrdí, že má rád filmy a něco o nich ví, určitě viděl Piano. Jestli ne, tak má veliké mezery. Přiznám se, že já sama jsem ho viděla až v roce 2012 a nechápu, jak jsem bez něj mohla do té doby žít. Samozřejmě jsem o něm něco věděla, ale nikdy mě to nelákalo. Jestli je tady někdo taky tak nerozhodný, ať neváhá. Rychle se na tento film povívejte.

Austrálie, Nový Zéland, Francie - 1993

Režie: Jane Campion

Hudba: Michael Nyman

Hrají: Holly Hunter, Harvey Keitel, Sam Neill, Anna Paquin

Ocenění: 3× Oscar – herečka v hlavní roli, herečka ve vedlejší roli a scénář

 

Považuji tento film za základ. Jestli o sobě někdo tvrdí, že má rád filmy a něco o nich ví, určitě viděl Piano. Jestli ne, tak má veliké mezery. Přiznám se, že já sama jsem ho viděla až v roce 2012 a nechápu, jak jsem bez něj mohla do té doby žít. Samozřejmě jsem o něm něco věděla, ale nikdy mě to nelákalo. Jestli je tady někdo taky tak nerozhodný, ať neváhá. Rychle se na tento film povívejte.

Jde o neuvěřitelně krásné a procítěné romantické drama. Příběh se odehrává na Novém Zélandu v polovině 19. století, kdy zde probíhala britská kolonizace. Pro bílé osadníky to však nebyl nějaký ráj na zemi. Postavy ve filmu se neustále boří po kolena v bahně a jsou smáčeni deštěm. Ale právě to dotváří geniální atmosféru.

Hlavní hrdinka Ada přijíždí se svojí malou dcerou do tohoto nehostinného prostředí, aby zde začala nový život se svým manželem, kterého nikdy předtím nepotkala. Protože je němá a má tak trochu vlastní svět, nemá to zde nijak lehké. Může se dorozumět pouze se svojí dcerou a s venkovním světem komunikuje pouze s potížemi. Jedna věc jí však dovoluje promlouvat nahlas. Je to její obrovské milované piano, které si s sebou nechala přivést až z daleké Anglie. Její manžel ho však prodá Bainesovi, jednomu z místních osadníků, který je do Ady až posedle zamilovaný. Dovoluje jí na klavír hrát, ale chce něco na oplátku. Ona o něj však nestojí. Rozehrává se tak milostný trojúhelník, který hltáte (doslova) s každou další zahranou notou.

Více už prozrazovat nechci. Podívejte se na Piano radši sami a udělejte si vlastní názor. Já, když jsem film sledovala poprvé, jsem seděla přikovaná k židli a ani jsem nedýchala. Nejde o nic vulgárního. Naopak. Nikdy bych neřekla, že Harvey Keitel dokáže zahrát takovouto roli. Vše je tak něžné a hluboké.

A abych náhodou nechválila málo, musím se ještě zmínit o soundtracku. Podle mě patří možná do desítky nejlepších vůbec. Je jednoduše dokonalý. Celý je tvořen klavírními skladbami, které z velké části hraje sama Holly Hunter. Díky jejím dovednostem bylo možné natáčet takové záběry, které se v jiných filmech nevidí. Protože na klavír hrála sama, nebylo nutné vše sestříhávat.

Pokud se tedy chcete přenést na Nový Zéland a prožít "osudovou" lásku, tento film je pro vás jako dělaný. A určitě není jen pro ženy.

„There is a silence where hath been no sound.

There is a silence where no sound may be.

In the cold grave, under the deep deep sea.“

 Thomas Hood

 

Zdroj obrázků:

http://hqdesktopwallpapers.net/

http://2.bp.blogspot.com/

http://www.thefancarpet.com/

 

 

 

 

 

 

 

průměrné hodnocení:
hodnoceno:
Zobrazit komentáře

Pro přidávání komentářů se musíte přihlásit.

Komentáře k článku:
Schovat komentáře