PŘIHLÁŠENÍ



Zapomněli jste heslo?
.

Nejste ještě registrováni?
.

NOVINKY

Registrace na přednášku o SpaceX

Rádi bychom vás pozvali na přednášku Dušana Majera, která se bude konat 11. října v Plzni. Přednáška bude o SpaceX – o její minulosti, současnosti i budoucnosti a bude v rámci cyklu Šedesátka. Navíc, po samotné přednášce, která proběhne ve výjimečných prostorách Západočeského muzea, bude následovat posezení v hospodě s Dušanem Majerem a Lukášem Houškou a společně budeme moct podiskutovat o kosmonautice. Jde tedy i o setkání fanoušků kosmonautiky z Plzně a okolí.

Vycházka po zmizelých místech III

Rádi bychom vás pozvali na poslední vycházku letošní sezóny. Podíváme se společně v rámci úplně nové vycházky na zmizelá místa Plzně, která se nachází na západní části města. Projdeme si město od III. brány až po začátek bývalé Pionýrské železnice. Registrovat se můžete zde. Vycházka se bude konat 25. září od 18:00. 

Registrujte se na vycházku po Slovanech

Pojďte s námi na komentovanou vycházku! 10. září proběhne vycházka po Slovanech, jedné z nejkrásnějších čtvrtí Plzně. Opět se jí můžete účastnit zdarma a to jen tak, že se zaregistrujete. Zde najdete registrační formulář. 

Plzeňská 60': Kritické myšlení II

Rádi bychom Vás pozvali na další Plzeňskou 60'. Tentokrát jako workshop se zaměřením zejména na oblast plánování času, kterou lidé často podceňují. Smyslem workshopu je seznámit účastníky s jednoduchými praktickými metodami, které jim pomohou naučit se lépe plánovat. Sejdeme se 26. 9. 2018 od 17 hodin v Národopisném muzeu Plzeňska na náměstí Republiky 13.

Pojďte s námi na vycházku po Slovanech

Rádi bychom vás pozvali na komentovanou vycházku jedné z nejkrásnějších plzeňských čtvrtí - Slovanech. Vyrazíme těmi staršími Slovany, které vznikaly na konci 19. a na počátku 20. století. Vypravíme se také na Petrohrad. Vycházka bude měřit dva kilometry a provede vás opět Lukáš Houška.

The Piano
Filmotéka

Považuji tento film za základ. Jestli o sobě někdo tvrdí, že má rád filmy a něco o nich ví, určitě viděl Piano. Jestli ne, tak má veliké mezery. Přiznám se, že já sama jsem ho viděla až v roce 2012 a nechápu, jak jsem bez něj mohla do té doby žít. Samozřejmě jsem o něm něco věděla, ale nikdy mě to nelákalo. Jestli je tady někdo taky tak nerozhodný, ať neváhá. Rychle se na tento film povívejte.

Austrálie, Nový Zéland, Francie - 1993

Režie: Jane Campion

Hudba: Michael Nyman

Hrají: Holly Hunter, Harvey Keitel, Sam Neill, Anna Paquin

Ocenění: 3× Oscar – herečka v hlavní roli, herečka ve vedlejší roli a scénář

 

Považuji tento film za základ. Jestli o sobě někdo tvrdí, že má rád filmy a něco o nich ví, určitě viděl Piano. Jestli ne, tak má veliké mezery. Přiznám se, že já sama jsem ho viděla až v roce 2012 a nechápu, jak jsem bez něj mohla do té doby žít. Samozřejmě jsem o něm něco věděla, ale nikdy mě to nelákalo. Jestli je tady někdo taky tak nerozhodný, ať neváhá. Rychle se na tento film povívejte.

Jde o neuvěřitelně krásné a procítěné romantické drama. Příběh se odehrává na Novém Zélandu v polovině 19. století, kdy zde probíhala britská kolonizace. Pro bílé osadníky to však nebyl nějaký ráj na zemi. Postavy ve filmu se neustále boří po kolena v bahně a jsou smáčeni deštěm. Ale právě to dotváří geniální atmosféru.

Hlavní hrdinka Ada přijíždí se svojí malou dcerou do tohoto nehostinného prostředí, aby zde začala nový život se svým manželem, kterého nikdy předtím nepotkala. Protože je němá a má tak trochu vlastní svět, nemá to zde nijak lehké. Může se dorozumět pouze se svojí dcerou a s venkovním světem komunikuje pouze s potížemi. Jedna věc jí však dovoluje promlouvat nahlas. Je to její obrovské milované piano, které si s sebou nechala přivést až z daleké Anglie. Její manžel ho však prodá Bainesovi, jednomu z místních osadníků, který je do Ady až posedle zamilovaný. Dovoluje jí na klavír hrát, ale chce něco na oplátku. Ona o něj však nestojí. Rozehrává se tak milostný trojúhelník, který hltáte (doslova) s každou další zahranou notou.

Více už prozrazovat nechci. Podívejte se na Piano radši sami a udělejte si vlastní názor. Já, když jsem film sledovala poprvé, jsem seděla přikovaná k židli a ani jsem nedýchala. Nejde o nic vulgárního. Naopak. Nikdy bych neřekla, že Harvey Keitel dokáže zahrát takovouto roli. Vše je tak něžné a hluboké.

A abych náhodou nechválila málo, musím se ještě zmínit o soundtracku. Podle mě patří možná do desítky nejlepších vůbec. Je jednoduše dokonalý. Celý je tvořen klavírními skladbami, které z velké části hraje sama Holly Hunter. Díky jejím dovednostem bylo možné natáčet takové záběry, které se v jiných filmech nevidí. Protože na klavír hrála sama, nebylo nutné vše sestříhávat.

Pokud se tedy chcete přenést na Nový Zéland a prožít "osudovou" lásku, tento film je pro vás jako dělaný. A určitě není jen pro ženy.

„There is a silence where hath been no sound.

There is a silence where no sound may be.

In the cold grave, under the deep deep sea.“

 Thomas Hood

 

Zdroj obrázků:

http://hqdesktopwallpapers.net/

http://2.bp.blogspot.com/

http://www.thefancarpet.com/

 

 

 

 

 

 

 

průměrné hodnocení:
hodnoceno:
Zobrazit komentáře

Pro přidávání komentářů se musíte přihlásit.

Komentáře k článku:
Schovat komentáře