PŘIHLÁŠENÍ



Zapomněli jste heslo?
.

Nejste ještě registrováni?
.

NOVINKY

Doporučujeme: Panelák jinak

Že jsou paneláky králíkárny, ve kterých nelze žít? Všechno vždy záleží jen lidech, jak věci využijí. Zajímavý příklad netradičného a velice poučného využití komunity jednoho pražského paneláku nalznete zde

ARCHITECTURE WEEK

V hlavním městě právě dnes odstartoval pětitýdenní mezinárodní festival architektury, který přilákal odborníky z celého světa (Venezuela, Izrael, USA, Mexiko a další). Od 15. září do 12. října si v prostorách kláštera svatého Jiří na Pražském hradě můžete prohlédnout 16 výstavních bloků na netradiční témata. K vidění bude například výstava soudobé brazilské architektury, fotografie přibližující stavitelství v severoindickém městě Chandigarh, či výstava mapující vývoj české architektury. Více podrobností o programu v článku a na http://www.architectureweek.cz.

DNY EVROPSKÉHO DĚDICTVÍ

Podzim patří architektuře! První mimořádná akce, o které bychom Vás rádi informovali, začíná již zítra a potrvá až do příští neděle. Při této výjimečné příležitosti budou v nadcházejících dnech zpřístupněny i objekty, kam se běžně návštěvník nedostane. Mimo to se můžete těšit na zajímavý doprovodný program či netradičně pojaté prohlídky. Letošního ročníku se zúčastní neuvěřitelných 58 památkových objektů Plzeňského kraje a dohromady více než tisíc architektonických klenotů České republiky. Více podrobností a zajímavých typů Vám přinášíme v článku.

MÁ VLAST – cestami proměn

Putovní výstava cestuje již čtvrtým měsícem městy a vesničkami naší vlasti. Jejím posláním je prezentovat zdařilé projekty zkrášlování nevzhledných prostranství, poukazovat na uskutečněné rekonstrukce zdevastovaných staveb či zprostředkovávat příběhy upravených náměstí, parků, stezek a hřišť. Nezapomíná však ani na jedny z největších estetických neduhů české krajiny – nádražní budovy a sakrální stavby. Do konce roku zavítá ještě do několika obcí aby přinesla výsledky velkého úsilí, které má smysl. Více

DROBNÁ ARCHITEKTURA VE VEŘEJNÉM PROSTORU

Přednášku, kde se určitě dozvíte něco zajímavého, pořádá na konci srpna v rámci programu Pěstuj prostor společnost Plzeň 2015. Pokud vás zajímá práce s veřejným prostorem a jste zvědaví, jaké možnosti nabízí drobné architektonické prvky zasazené do nevyužitých míst v našem okolí či jaká jsou úskalí jejich realizace, pak určitě vyražte 28. srpna na Městskou plovárnu v Plzni. Setkání začíná v 18:30 a těšit se můžete na zajímavé hosty a jejich osobní zkušenosti.

Zvedněte hlavy: Díl dvanáctý (Solní ulice)
Architektura - Blog

Po kratší odmlce vám opět přinášíme nový díl seriálu, který sleduje plzeňské ulice a mapuje jejich současnost, minulost, architekturu i život. Naším cílem je ukázat vám, že město je výstavní galerií, kterou napříč generacemi tvořili lidé místní i vzdálení a která zůstává dochována dodnes, avšak je velice křehká a špatnými zásahy může být navždy ztracena. Plzeň je skutečně bohatá na příklady neodborné devastace památek a upomínek na běžný život minulých staletí. To málo, co doposud přežívá pod nánosy současného reklamního spamu vám rádi ukazujeme. Nenechme se však plést, město není skanzen a mělo by se do něj kvalitní a aktuální architekturou vstupovat i dnes. I takové příklady budeme rádi vyzvedávat. Nyní se však pojďme společně projít další ulicí. Výstavná a noblesní Solní ulice skrývá nejednu pozoruhodnost a zajímavou architekturu. Je pojmenována po barokní solnici, která byla zbourána a nahrazena brutální a nekvalitní stavbou z padesátých let. Přesto tu však i nadále stojí mnoho zajímavého. Takže pojďme zvednout hlavy a projít se opět další ulicí města.

Po kratší odmlce vám opět přinášíme nový díl seriálu, který sleduje plzeňské ulice a mapuje jejich současnost, minulost, architekturu i život. Naším cílem je ukázat vám, že město je výstavní galerií, kterou napříč generacemi tvořili lidé místní i vzdálení a která zůstává dochována dodnes, avšak je velice křehká a špatnými zásahy může být navždy ztracena. Plzeň je skutečně bohatá na příklady neodborné devastace památek a upomínek na běžný život minulých staletí. To málo, co doposud přežívá pod nánosy současného reklamního spamu vám rádi ukazujeme. Nenechme se však plést, město není skanzen a mělo by se do něj kvalitní a aktuální architekturou vstupovat i dnes. I takové příklady budeme rádi vyzvedávat. Nyní se však pojďme společně projít další ulicí. Výstavná a noblesní Solní ulice skrývá nejednu pozoruhodnost a zajímavou architekturu. Je pojmenována po barokní solnici, která byla zbourána a nahrazena brutální a nekvalitní stavbou z padesátých let. Přesto tu však i nadále stojí mnoho zajímavého. Takže pojďme zvednout hlavy a projít se opět další ulicí města.

Solní ulici začneme procházet od náměstí. Její vstup najdeme na severozápadním rohu u morového sloupu. Vstup do ulice střeží mohutný dům ze začátku dvacátého století. Jedná se vlastně o soubor tří velkých obchodních a nájemních domů z počátku dvacátého století, které nahradily nižší a starší trojici barokních domů, která tu stála před nimi. Blíže se na ně podíváme až v díle seriálu, který se bude zabývat přímo náměstím, jejich historie je totiž také zajímavá. My však nyní zamíříme tramvajovou tratí přímo do ulice Solní a podíváme se na domy, které stojí přímo v ní.

V prvních dvou blocích domů, které jsou blíže náměstí nám město ukazuje jedno ze základních pravidel, když se pokoušíme naleznout něco zajímavého. Ty nejméně nápadné stavby bývají ty nejzajímavější. Například výzdobou i rozměry skromný dům čp. 3 je jeden z nejstarších v ulici. Pochází někdy z přelomu sedmnáctého století a první polovina devatenáctého století na něm zanechala pouze střídmou výzdobu. Jeho sklepy jsou gotické a velice zajímavé.

Naproti přes ulici stojí další rozměrově skromný dům, který je vmáčknutý mezi dvě mnohem větší stavby. Jeho úzký štít dává tušit starou gotickou parcelaci a jeho raně barokní vzezření zase hodně let jeho existence. Nějak takto vypadala většina domů v Plzni. Jsou to domy městského typu – úzké do ulice, ale dlouhé do dvora s maximálně dvěma nadzemními patry.

Hned vedle úzkého domu stojí nenápadný činžovní dům s minimální výzdobou i rozměry. Jedná se o prvorepublikou přestavbu z dvacátých let, kdy dům zachovává únosné rozměry a nepřehlcuje nás složitým ornamentem. Jeho vzhled kazí jen spodní obchodní patro, které přišlo o dřevěné výlohy a dnes tam poněkud rozpačitě kouká jen několik nevelkých oken a dveří, které působí hodně nejistě.

Když se přesuneme na roh ulic Solní a Sedláčkova, může na pravé straně spatřit zajímavý secesní dům. Abychom byli přesní, spodní dvě patra domu tvoří původní neorenesanční stavba z konce devatenáctého století, na níž bylo někdy kolem roku 1910 přistavěno ještě jedno patro, které bylo tentokrát stavěno v duchu zdobné secese. Ač se jedná o slohy rozdílné, navzájem si nepřekáží a společně dokážou komunikovat. Zajímavé jsou zejména detaily na fasádě budovy.

Nyní se již dostáváme do druhé poloviny ulice, kde je zajímavý architektonický vývoj celého jednoho bloku, ke kterému historie nebyla vůbec přívětivá. Solní ulice se jmenuje po solnici, která zde stála (pravda, stála v Sedláčkově ulici, ale s děním v Solní je pevně spjata), to jsme si řekli již na začátku. Stála v místech, kde dnes stojí budova spojů. Blok, ve kterém stojí tato budova, byl vždy místem, kde se soustřeďovalo to pro zrovna žijící plzeňské špatné, dříve lidé, dnes architektura. V bloku, který během dvacátého století takřka celý padl, byl kdysi příbytek plzeňského kata, ke kterému při hradbách vedla krátká ulice, která začínala na místech, kde dnes stojí budova hlavní pošty. Zároveň zde do konce patnáctého století vedla i židovská ulice, kde své domy měli židé, včetně své synagogy, pak si však plzeňští vydobyli právo židy vyhnat z města a od té doby židé mohli pobývat ve městě jen za dne. V jejich ulici se usídlil kat a slušný měšťan by sem nevkročil. Doby se změnily. V první polovině devatenáctého století byl post kata zrušen a padly hradby. V padesátých letech devatenáctého století se zde čile stavělo, přesunula se sem stará kolonáda ze zrušených plzeňských lázní a později začala stavba mohutné budovy pošty. To pravé bourání však přišlo až v padesátých letech dvacátého století. Pojďme si však konečně projít druhou polovinu Solní ulice.

Na rohu, kde dnes vévodí budova spojů z padesátých let, stávala dříve vyhlášená plzeňská restaurace U Knoblochů. Hostinec s řadou významných hostů sídlil v klasicistní budově. Jeho sousedem v Solní ulici byl malý barokní dům celkem lidských rozměrů. Vše, včetně celé fronty domů v Sedláčkově ulici padlo při stavbě pozdně funkcionalistické budovy spojů, která byla ve své době nejen architektonicky přežitá a nekvalitní, ale svými proporcemi do historického jádra ani nepatří, podobně jako například nabubřelá budova soudu ve Veleslavínově. Nicméně buďme rádi, že centrum hyzdí jen tato budova. Plán z padesátých let počítal se zbořením celého historického jádra a nahrazením obdobnými hrůzami, jaké vidíme zde. Ostatně na plán se můžete podívat zde (zadejte si staré plány a vyberte rok 1950).

Ale pojďme se podívat na druhou stranu ulice, kde na nás shlíží dramaticky vyzdobená neorenesanční stavba. A není sama, celá fronta domů až k Sadům pětatřicátníkům je velkolepá přehlídka práce stavitele Rudolfa Stecha a výtvarníka Mikoláše Aleše. Stech i Aleš do značné míry ovlivnili podobu nejvýznamnějších domů stavěných kolem roku 1900. Zatímco jinde se na světlo světa drala secese, zde v Plzni se stala módní neorenesance. Renesance byla považována za takzvaný český národní sloh a národně smýšlející Aleš a Stech jí dali opravdu hodně prostoru. Domy jsou tedy vyzdobeny neorenesančně a zdobeny sgrafity, do kterých Aleš zakódoval nejvýznamnější momenty české historie. Zajímavé je, že ač byla plzeň v té době z naprosté většiny katolická, objevují se na sgrafitech i husitské motivy. Rudolf Stech však na svoje snažení doplatit, náročné stavby, které mu jeho zákazníci nechtěli plně proplatit, ho přivedly k dluhům a v roce 1908 k sebevraždě. Jeho dílu je však zajímavým počinem v architektonických dějinách Plzně. Pojďme se podívat na výstavní domy v Solní, jediný je výjimkou, je totiž nebarokní a byl postaven jiným stavitelem.

Naše poslední zastávka v Solní bude na rohu. Budova hlavní pošty je a už od svého postavení byla dominantou výjezdu z historického jádra města. V minulosti byla mnohem zdobnější, až přestavba z dvacátých let dvacátého století ji dala současnou podobu. Výsledek porovnejte sami. Poslední fotka pak ukazuje, jak místo vypadalo před stavbou nové budovy pošty. 

 

 

průměrné hodnocení:
hodnoceno:
Zobrazit komentáře

Pro přidávání komentářů se musíte přihlásit.

Komentáře k článku:
Schovat komentáře